Práh

Tak jsem na Pevnostconu potkala Petra Urbana a uvědomila jsem si, že jeho kniha je stále v pořadí. Takže už bylo na čase, abych se do ní pustila. Rafinovaně střídavé vyprávění Štěpána v ich formě a příběh soukromého detektiva Fila udržuje čtenáře v napětí. Postupně nám dávkuje, jak se vlastně žije v Práhu a co tomu předcházelo, jak se proměnila společnost, jak vedle sebe víceméně žijí lidé "prostáčci" a lidé s různými schopnostmi "malefikové". Je to vize, jak by mohlo město jako je Praha existovat po jaderné válce. Typ totality, který se zde chopil moci je jednou z modifikací. Představte si, že místo soudruhu/soudružko se oslovujeme bratře/sestro a pravidelně navštěvujeme kostel a memorujeme naučené fráze. A se dá vše zmanipulovat nebo zkorumpovat. Dala bych si říct pokračování!

Ech. Na jednu stranu mě strašně bavilo prostředí postapo Prahy ovládané oligarchickou totalitou založenou na zprzněném křesťanství a rasovými předsudky. Na stranu druhou, je to fantasy stříknutá noirem. To je super, to mám ráda. Jenže noir musí dodržet jasné role postav, jinak se z něj stává zmatek. Je tu prostě příliš mnoho postav, které se jeví jako hlavní. Nějaká se použije, pak se zahodí, objeví se jiná... Mezitím se objeví pár postav, které jsou vlastně úplně zbytečné, pak se vynoří puvodni, aby to zase převzala a pak se zase zahodí... Výsledkem je tak trochu velký novinový článek.