Práh

Vítejte v Práhu. Neznáte Práh? Divné. Takto se totiž po pár válkách nově jmenuje samotná Praha. Svět dostal tak nějak na pr*del, když na sebe lidé poslali pár atomovek. Nyní se nacházíme v Práhu, kde vládne církev a nevěřit znamená hřích. Lidé jsou rozděleni na ty nahoře, dole a na Malefiky. Nákaza MAL-3 dala lidem různá nadání a obyčejní lidé se jich začali bát. Proto je čas, se proti nim začít bránit. Začátek byl pro začtení trochu těžší, ale navnadily mě skvělé hlášky. „Dnešek je dobrý den, pomyslí si. Dnes lidi v ulicích Práhu, ve Svatém městě, dělají jen obvyklé kokotiny.“ Postav je tu několik a žádné bych nedala pojmenování “HLAVNÍ“. Fil Horák je soukromý detektiv a má své nadání. Popsala bych ho jako typického drsňáka v příbězích. Štěpán má za otce člověka, který vymyslel Dotek – odhalení nákazy MAL-3. On sám toho ale moc neumí a pořád stojí v pozadí svého otce, který mu té rodičovské lásky moc nedá. Nikko a Sára – holky s nadáním, které potkají Štěpána, a bohužel se jim tohle setkání moc nevyplatí. Autorův styl psaní mi opravdu sedl a za mě téma nadřazené církve, které se buď podřídíte nebo budete potrestáni, prostě funguje. Líbila se mi i autorova fantazie v podobě různých názvů: evangnet, hudba na Glorify, hospoda Desatero, Mojžíšův jukebox…. Prostě bomba. Určitě by si kniha zasloužila pokračování v podobě povstání Malefiků a také by autor mohl trochu poodhalit tajemství, zda před zdmi Práhu existuje i jiná civilizace.

Autor vám nedá nic zadarmo. Přepíná mezi několika postavami (zdráhám se říct hrdiny), a některé používá jen jako spouštěč událostí. To je legitimní a vlastně v pořádku. Přesto to trošiku zavání prvoplánovostí. Co se mu povedlo, je noirový feeling který v čtenáři dokáže vzbudit. Stejně dobře se mu povedlo vystihnout depresi a beznaděj života v městě, v němž vládne rasová nesnášenlivost a takřka totalitní režim. Je zajímavé, jak dokáže propojit náboženské a ryze světské v jeden celek. Na prvotinu zatraceně dobré.