Pragocalypsa Soudný den

Záblesk. Bolest. Něco se mi hnulo v hlavě. Svědomí to nebylo. Au. Celkem dlouho jsme čekali na Soudný den. Už je tady. Po té delší čekací době, než Fantom Print panu Urbanovi konečně poslední pátou knihu ze série Pragocalypsa, vydal, jsem se bál, že zapomenu předcházející děj a události. Naštěstí to byl jen planý poplach a po pár stránkách poslední knihy jsem se opět do děje dostal. Byl jsem tedy zvědav, jak to vše dopadne. Pan spisovatel pracuje s velkou a nepřebernou škálou postav, někdy se mu divím, že v tom netápe. Postavy jsou však celkem výrazné a každá má svá specifika, není tedy problém si postavy zapamatovat a vybrat si tu svou, nebo ty své, se kterými budete sympatizovat. Citát: Svět ztrácí génie, Mozart umřel, Einstein umřel.... a mně je taky nějak blbě. Příběh bych rozdělil do tří fází. Nejdříve seznámení se situací, a postavami, které jsou rozdělené na různých krásných místech Čech. Přeskakujeme tak z Karlštejna na Housku nebo na Bezděz, kde všude bojují řeholníci proti vzrůstající vlně zombie. Naneštěstí se nemrtví nějak záhadně ugradují a jsou rychlejší a akčnější. Nikdo netuší, kdo nebo co je ovládá. Tady bych vyzvedl Jáju, její postavu jsem si celkem oblíbil. Co mě docela zklamalo byl zombie kůň. Škoda, že jeho vystupování v této části knihy nebylo delší. Nějaká další epizodka by bodla. Stejně jako Kulhánkovo srnky by i Urbanův kůň určitě zabodoval. Malá ochutnávka: Možná si říkáš, že pro Lucifera každý dobrý, ať je černý, bílý nebo žlutý. Úpis jako úpis. Krev jako krev. Ale i Lucifer má jistou představu o tom, jak má svět fungovat. A úpisů je čím dál méně. Možná to bude znít cynicky, ale dnes si lidé chodí pro úpis k lichvářům, do banky nebo k pochybným slibotechnám. Volají po mně čím dál méně. A to se mi nelíbí. Lidé ztrácejí víru v tradici a jistotu, kterou jsem celá ta staletí představoval. Část druhá je legrace. Tím myslím, že nastupuje Vyvyan. Jeho hlášky a i když mnohdy neadekvátní vtipy, si zase užijeme spousty. Přesunem se do Prahy, tady začíná ta správná urban story. Známé uličky, mosty a zákoutí Prahy, jako na dlani. Jen ten Vyvyanův opuštěný tank to trochu kazí. Měl být blíže Ůjezdu. V Praze se objevuje i další postava, respektive postavy, Lucifer a jeho osobní plány tak pomalu vyplouvají na povrch. Má k tomu tři pomocníky. Maj tak složitá jména, že jsem si zapamatoval jen to nejjednodušší. Tím je Urakabarameel – komolení jeho jména si s Vyvyanem určitě užijete. Citát: Kurva, osude, když jsem říkal „do prdele“ nemyslel jsem to tak doslova! Část třetí to už jsou trosky. Trosky civilizace na hraně vyhynutí. Baba co byla Pannou a mezi nimi velká díra. Dimenzionální. Spousty krve, spousty nemrtvých a mrtvých. Vím, že něco vyléčí řeholnický elixír, ale i tak budeme smutnit. Vše jde do finále a Trosky se hroutí. Jedna skupina, co se snaží zachránit svět, další skupina, co se ho snaží zničit a mezi nimi až nebývale vážný a nehláškující Vyvyan. Ten to má nejhorší – musí si vybrat stranu. Nejraději by tu svou, ale která to je, to ví jen padlý anděl. Já se bavil, čte se to rychle a srozumitelně. Je však nutné číst všechny knihy v příběhu, protože jinak vám toho spousty uteče. Naštěstí se všechny knihy dají sehnat. Zatím. Tak spěchejte, než bude vyprodáno. Citát: Časem možná dojdeš i k přesvědčení, že ani náš osud není ve hvězdách, ale sedm stop pod zemí.

Vše se posunulo, vše se (možná) vyřešilo. Pan Urban zdárně dovedl do finále svou ságu Pragocalypsa. Vlastně všechny ty knihy jsem si užívala, ráda je četla a jistě se k nim opět vrátím. Příběh je rozdělen do několika částí akce, hledání a reakce. Finální souboj byl povedený, Vyvyan opět vyvedený a ostatní nejsou podvedení....čtenář může být spokojen. Jsem zvědavá, zda pan Jan Urban napíše další příběhy, mám pocit, že s každou knihou trochu povyrostl. Pětici knih o Pragocalypse mohu jen doporučit.