Pozoruhodně bystrá stvoření

Audiokniha. Chobotnica veľká, Marcellus, uväznená v akváriu Vodného sveta. Tova, osamelá žena, smútiaca za stratenou rodinou. A Cameron, flákač, obviňujúci celý svet z vlastného zbabraného života. Ich osudy sa v jednej chvíli pretnú... Pekne sa to počúvalo. Najviac ma bavili časti s Marcellusom. Netušila som, že chobotnice veľké patria k najinteligentnejším živočíchom vôbec. Takže som sa aj niečo podučila:). Záver som si predstavovala tak nejako veľkolepejší. Poctivé 4 hviezdičky. 1307. den mého uvěznění Lidé mají minimum kladných vlastností, ale jejich otisky prstů patří k uměleckým dílům. V otiscích prstů jsem zběhlý. Asi se dá říct, že to je jediný pozitivní vedlejší efekt celodenního kontaktu s lidmi a těmi jejich kapkami u nosu, mokrými koly v podpaží nebo ulepenými dlaněmi, které jsou cítit po květinovém krému a zbytcích nanuku. Ale když se na noc zavřou dveře a světla potemní, nechávají po sobě na předním skle mého akvária úchvatné, spletité kresby. Někdy si je zkoumavě prohlížím opravdu dlouho. Malá oválná mistrovská díla. Sleduju rýhy zvenčí směrem dovnitř a pak zase zpátky. Každý otisk je unikátní. Pamatuju si je všechny. Otisky prstů jsou jako klíče, protože i ony mají specifický tvar. I klíče si pamatuju do jednoho.

Shelby Van Peltová na mě působí jemnějším, dojemnějším a o něco laskavějším odstínem Fredrika Backmana. Svůj příběh o dvou ústředních liniích postavila na třech hlavních postavách, počítaje mezi ně i Marcelluse, chobotnici velkou alias Chlapáka, vedle postarší uklízečky Tovy ve Vodním světě a věčného pracovního fluktuanta Camerona. Navštívila jsem nejeden mořský svět, naposledy na Novém Zélandu, kde se mi obzvlášť líbilo, a kde byla i spousta chobotnic a chobotniček. Marcellus je ale obávám se pouze jeden. Jaké to štěstí. Pro Tovu, ale i Camerona. Do příběhu skvěle zapadla amatérská detektivní linka, která trefně odhaluje lidské charaktery amerického venkova, kde každý chce o každém všechno vědět, ne každý je s tím ale zcela srozuměn. Když jsem navštívila mořský svět v San Diegu, bylo zřejmé, že americké rodiny tam chodí pravidelně - místo permanentek platil otisk prstu ;-). Tak chápu, že zvolené téma právě v americké společnosti rezonuje. Shelby na mé tváři vykouzlila nejeden úsměv a pohladila po duši. A ještě mě pobavila, když jsem v závěru knihy odhalila ona pozoruhodně bystrá stvoření. Sic ne zcela bez výhrad, nicméně za celkový záměr a vyznění románu dávám 5*. Protože člověk občas potřebuje nějaký pocit pohody navozující "doping".