Poutník

Existují-li nepsaná pravidla nízkorozpočtové literatury, román Poutník je splňuje všechna a beze zbytku. Konspirační motiv utajeného vládního společenství, které nemá na práci nic jiného, než nonstop sledovat a ovládat pracující plebs, černobílé postavy s jasně definovanou psychologií, jednoduché dialogy okořeněné povšechnou filosofií, obehraný scénář se všedními zvraty, nějaké to střílení, trocha bojového umění, zběsilé honičky a samozřejmě láska, co hory přenáší. Od každého zde najdete dostatek, celku však bohužel chybí špetka nadsázky, která by dávala na srozuměnou, že ta průměrnost je vlastně záměrná. Protože i přes zřejmou snahu Johna Twelve Hawkse (ať už se pod pseudonymem skrývá kdokoliv) vytvořit akční příběh s hlubším podtextem à la Matrix či V jako Vendeta, nabízí úvodní román série Čtvrtý svět pouze nenáročné akční dobrodružství, které díky dějovým nelogičnostem nijak nepřesahuje průměr oddechové literatury. Mít to o polovinu stran méně, možná bych i uvažoval o dalším díle.

Rozporuplná kniha. Líbilo se mi zasazení do antiutopického světa, ale po slibném začátku v Praze a seznámení se s Majou pak příběh nabere takové nemastné neslané tempo, až jsem si říkal, že nebude stačit ani průměrné hodnocení. I když po formální stránce je to vše v pořádku, protože tu najdeme od každého něco. Honičky, tajemnou a zlou korporaci, sledovačky, technologie v rukou skrytých mocných, dědické schopnosti, možnost volby mezi zlem, ještě větším zlem a slabým odbojem, bojování s osudem, dobré, zlé i trochu slizké postavy, duchovní rozměr a teorii více paralelních světů i když to je zase úplně vykradený z buddhismu... Kniha na konci trochu naváže na slibný začátek a opět mě začala bavit. Po dočtení jsem měl celkem silnou potřebu číst hned další díl, abych věděl, kam se bude příběh ubírat a to se určitě počítá. Ale to, že skončila nakonec v Levných knihách je celkem pochopitelné. Nejedná se o žádný zázrak. Jenže zvědavost nakonec stejně převládá.