Poutník

Existují-li nepsaná pravidla nízkorozpočtové literatury, román Poutník je splňuje všechna a beze zbytku. Konspirační motiv utajeného vládního společenství, které nemá na práci nic jiného, než nonstop sledovat a ovládat pracující plebs, černobílé postavy s jasně definovanou psychologií, jednoduché dialogy okořeněné povšechnou filosofií, obehraný scénář se všedními zvraty, nějaké to střílení, trocha bojového umění, zběsilé honičky a samozřejmě láska, co hory přenáší. Od každého zde najdete dostatek, celku však bohužel chybí špetka nadsázky, která by dávala na srozuměnou, že ta průměrnost je vlastně záměrná. Protože i přes zřejmou snahu Johna Twelve Hawkse (ať už se pod pseudonymem skrývá kdokoliv) vytvořit akční příběh s hlubším podtextem à la Matrix či V jako Vendeta, nabízí úvodní román série Čtvrtý svět pouze nenáročné akční dobrodružství, které díky dějovým nelogičnostem nijak nepřesahuje průměr oddechové literatury. Mít to o polovinu stran méně, možná bych i uvažoval o dalším díle.

Koukám, že zase budu proti proudu. Pořád jsem čekal, kdy mi kniha nabídne něco víc, než třeba Oškliví od Westerfielda. Tak nějak se to snažilo tvářit a klamat tělem, že to opět nebude bojovka teenagerů proti dospělým a jejich korporacím, ale byla. Štvaly mne tam průběžné nesmysly - autor evidentně umí používat Google Maps a Street View, což je sice hezké, ale mně je tak nějak jedno, jestli lidé zahýbají vlevo nebo vpravo a jaké obchody jsou v ulici, nehledě na to, že měl poněkud staré mapy, neb v době psaní už tam ty obchody nebyly. Také jsem si říkal, když holka nechala všechny věci v hotelu, za co jezdila vlakama po Evropě, než se dostala ke skrýši (a jako z udělání plné věcí, jež potřebovala, i když není moc lidí, kteří by ji doplnili). Takawa se hned první den přihlásí do supertajné sítě, a nikde nikomu to nepošle hlášení? Takawy se počítač ptá na každou odchylku na jeho trase, ale Takawa si změní dovolenou a jede do Paříže, kde se setká s Harlekýnem, a všem těm zlým supertechnikům z Tabuly je to u pérdele? A to nemluvím o mnoha náhodách, když se děj přesune do Ameriky. Postavy jsou nakonec všechny ploché - nemyslím kolem hrudního košíčku, ale charakterově (Maja je věčně naštvaná, Viki udivená, Gabriel drsný mladík na super motorce /co by za to holky čtenářky daly/...). Přijde mi, že kniha má takový ohlas jak pro tu hezkou PR historku o tajemném spisovateli mimo Síť (haha) a celou tou svou konspirační paranoidní teorií, která v sobě navíc mixuje křesťanství, judaismus, spiritismus, kabalu a mnohé další, až se Dan Brown musí červenat, že jeho Langdon na podobná zvěrstva nepřišel. Knížka se sice čte lehce, klouže, ale je posléze ukecaná, zdlouhavá (tak od půlky můžete zkusit domyslet si, co se bude dít, přeskočit pár stran, a zjistíte, že se to skutečně stalo), bez nadhledu, taková úporná, na sílu napsaná.