Potvory

Transky drží při sobě. Chrání se navzájem před policajty a násilnými zákazníky. Je okolo roku 2000 a teprve dvacetiletá Camila pocítí, jak moc transfóbní Argentina dokáže být. Kolik nenávisti se skrývá v lidech, z nichž ale určitá část se plíží po nocích do Parku, aby okusili transčí těla bažící po dotecích. Těla, která jsou poškozena leteckým olejem či tekutým silikonem, jako i jizvami od násilníků, kteří si myslí, že mají právo transky zmlátit jen proto, že jsou jiné. Tahle prapodivná kočičí smečka trpí urážkami, výsměchem, nenávistí a neúctou den za dnem, přesto dokáží být schopny sounáležitosti, empatie a přátelství, byť ne takového, jak jej známe. "Transky se věší, transky si řežou žíly. Transky i po smrti snášejí pohledy zvědavců, policejní výslechy a sousedy, kteří si šeptají o ještě nevychladlé a hutné krvi rozmazané na posteli." Celý příběh je chaotickým a groteskním vyprávěním Camily, která jako malý kluk dostávala ránu za ránou od homofobního otce. Naučila se tak utíkat. A utíkala tak dlouho, až skončila v Parku. V tom nejbezbožnějším a nejdionýštějším místě, jaké by člověk uprostřed argentinského města mohl hledat. Prolínání minulosti, kdy byla Camila šikanovaným zšenštilým hošánkem, na něhož nezabíraly rány páskem, trest, řev ani facky a přítomnosti, kdy se naplnila hrůza největších hrůz - z buzeranta se stala transka. A co hůř, prodejná transka. Tahle kniha mne uchvátila už surrealistickou a chaotickou obálkou. Autorka píše poeticky, metaforicky a snaží se zlehčovat své utrpení. Což čtenáře zasáhne mnohem více, než kdyby se litovala. Příběh je prodchnutý neustálou přítomností smrti a to často dosti ohavné, jako například na AIDS (což před čtvrt stoletím byl v Argentině veliký problém), nebo vraždami a pohozenými těly ve škarpách. Potvory jsou přesně tím typem knihy, kdy jsem po dočtení vnitřně rozpolcená a užívám si pak následující hodiny, kdy dobíhají dojmy a pocity z knihy. Ne že by mě to štvalo, rovnou mě sere, že se takové příběhy dostanou k minimu lidí, protože koho by zajímala nějaká argentinská transka. Já vám ji rozhodně doporučuji, protože to je tak zvláštní a kouzelná kniha, že nemohu jinak. Hodně udělal i naprosto luxusní překlad, je vidět, že překladatelka a redaktorka mají neuvěřitelný cit pro jazyk a Potvory posunuly na další level. "Těhotná dívka, která nás po nocích doprovázela na zakázaných obchůzkách, se jmenovala Laura. Jako jediná se narodila s masožravkou mezi nohama, na rozdíl od nás, které jsme měly buď v kalhotkách pečlivě schovaného spícího zvířáka, nebo vagínu prořezanou vydezinfikovaným skalpelem." Hodnotím 4,5/5, občas mi dělalo problém (pro mě) nepochopitelné střídání minulého a přítomného času v knize. Děkuji Kosmasu za poskytnutí knihy k recenzi. A vy si Potvory připiště na seznam, pokud milujete rozhárané nitro a sebedestrukci při otáčení každé další stránky. Kromě jiného mne totiž Camila nutila uvažovat nad předsudky, které mám. Nejsem transfobní a držím se hesla - žij a nech žít, ale přesto, vidět partičku transek jak na sebe někde hulákají mužským barytonem, nebudu lhát, možná bych se ušklíbla. Proto jsem si velice ráda přečetla knihu z "druhé strany barikády". "Tak se zrodila tato kniha a taková alchymie se na jejích stránkách odehrává: stud, strach, nesnášenlivost, pohrdání a neporozumění se zde transformuje na vysokou prózu. Potvory jsou totiž vyprávěním o děství i vstupním rituálem, pohádkou i hororovým příběhem, skupinovým portrétem, politickým manifestem, výbušným memoárem, komentovanou prohlídkou po blyštivé představivosti autorky a kronikou, jaké není rovno a která přichází opilovat literaturu. V její DNA se snoubí dva aspekty trans světa, které nejvíce odpuzují a děsí slušnou spolešnost: transčí vztek a radost být transkou."

Těžké a bolestivé čtení. Upřímné a lidské vyprávění o životě trans prostitutek, které se na ulici objevily, jelikož jen tam jim bylo umožněno být ženami. Naučily se vydávat se ven v době, kdy už celé město spolu s jejich rodiči spalo. Chodily ven, aby pod rouškou tmy zářily všemi barvami, roztáhly křídla, obuly boty na podpatcích. K prostituci, drogám a násilí to byl jen krůček. A tak se naplnilo ono sebenaplňující se proroctví, které jim jejich otcové vtloukali do hlav už od jejich dětských krůčků. Že pokud se budou oblékat jako ženy, tak nakonec nebudou nic jiného než kurvy, které jednou najdou pohozené ve škarpě. Četl jsem jedním dechem, nečetlo se snadno, ale nešlo přestat. Tato kniha je přesně tím typem literatury, který stojí za to vydávat a číst. Otevírá nám dveře do životů jiných, rozprostírá před námi různé podoby lidství. Mozaika utrpení a tužeb, radostí a utrpení, to všechno poskládané do příběhu, jehož sepsání muselo dát obrovské množství odvahy. Přestože to byl příběh protknutý bolestí, vyzařovaly z něj barvy, radost, světlo. A hrdost. Hrdost, která se nedala srazit na kolena, a to se okolní svět opravdu snažil. Díky za tu odvahu!