Postscript

Když jsem kdysi se slzami v očích a bolestí na srdci hltala knihu Ps: Miluji tě, příběh ve mně rezonoval několik let. Ke knize jsem se několikrát vrátila, zbožňuji i filmovou verzi. A když jsem zjistila, že vyšlo "pokračování", věděla jsem, že si jí musím koupit a přečíst. Četla jsem v angličtině, protože v překladu doposud nevyšla. To, co bylo hlavní myšlenkou v Ps: Miluji tě, a to dopisy napsané Gerrym (který umíral na nádor na mozku) adresované jeho milované ženě Holly, se v Postcrtipt dále rozvíjí. Holly svolí vystoupit v podcastu své stále bláznivé mladší sestry, a to strhne lavinu, o kterou však Holly nestojí. Chce mít prostě jen klid. Ale nakonec se do tzv. Ps: Miluji tě klubu zapojí a nelituje... Myšlenka tohoto klubu je totiž skvělá! Když jsem se po letech setkala s Holly, bylo to, jako kdybych se vrátila domů. Všechny postavy a jejich chování jsou úplně stejné jako v Ps: Miluji tě. Při čtení jsem se opět smála výbuchy smíchu, plakala a byla naprosto zdrcená a šťastná. Autorka v doslovu uvádí informaci, že si pohrává s myšlenkou trilogie, za což bych byla velmi vděčná, protože já prostě tento rozjetý vlak zbožňuji!

Je to hodně jednoduché a o ničem. Taková harlekýnka s trochu lepším obalem, pro ženy, které přijdou domů ze šichty a chtějí si zavzdychat nad hlubokým lidským příběhem, který je spíš povrchní.