Pošťákova snoubenka

Opravdu krásný, kratinký román, který je pokračováním knihy "Podivuhodný život osamělého pošťáka". Lépe než čtenářka Petra 1323 to neřeknu, tak cituji: " Jemnost, čistota, jednoduchost, pomíjivost okamžiku a klid. Takový je příběh v této knize."

POkračOvání: negativní vnímání vystřídal úžas... Paralelní vypravování Tanii v první polovině (cca 100 stran) nepřináší nic nového. "Jen" Taniin úhel pohledu. Na s. 105 jsem díky poznámce: »"Byl by z něj dobrý táta," řekla si a už jenom při té myšlence měla pocit, že na ni jde ovulace."« "přistoupil" na hru. Druhou polovinu jsem si užíval a s napětím jsem očekával závěr. Poslední sloveso je na(ne)štěstí nedokonavého vidu... "Plochy zrcadel bez konce zračí dvě tváře: tvou a moji" (s. 131) Komu nastaví zrcadlo autor příštím příběhem? PS: Citronem do čaje nešetřím a těším se, až si poručím citronový dort :-)