Posmrtná láska

Že někdo, kdo knihu nečetl a do štítku napsal - lesby, LGBT...??? tím hodně knihu snižuje. Samozřejmě, okrajově se dotýká mladičké romantické holčičí lásky, ale příběh je o bolesti z odchodu. Příběh je pro mladé a o mladých, ale spíše se dotkne starších, kdo si takovou bolestí už prošel. Moc doporučuji přečíst poděkování spisovatelky, který mi vehnal slzy do očí. Moje máma zemřela v den, kdy vydali mou třetí knihu. Bolelo to v tolika různých ohledech, ohledech, které jsem si jistá, že nemusím ani popisovat, pokud jste si tím už sami někdy prošli. Ne že by snad existoval „správný“ způsob, jak o milovaného přijít, samozřejmě. Ztráta je ztráta. Ať už se to stane jakkoli. Ta bolest je pokaždé ostrá a prázdnota, co za sebou nechají, stejně tak bezedná.....

Tohle bylo něco. Ke knize jsem se dostala víceméně náhodou, zaujal mě název a barva obálky a nějak se do ní prostě začetla. Knihám s lgbt tematikou úplně neholduju, ale ani se jim nevyhýbám. A teď jsem za to moc ráda. Nejde jen o nějaký vztah nějakých dvou slečen, jak se může ze začátku tvářit. Je to příběh o poutu, o nalezení sebe, o odpuštění a opuštění. Všechno mi přišlo suprově a kouzelně vysvětlené, ač chvíli se mi kniha četla pomaleji, užívala jsem si to. Posledních 100 stran uteklo samo, konec se moc podařil a poslední 2-3 stránky jsem probrečela - a poděkování autorky už spustil histerák. Z knihy mám dobrý pocit, už jen protože ve mně probudila spoustu pocitů a jak autorka v knize nenápadně napsala, samotné to ve mně něco spustilo. Protože co je těžší, než opustit nejmilovanější a nemoct se ani rozloučit? Citát, co se mi zalíbil - “Nepotřebujete být lepší než ostatní, potřebujete být jen lepší než včera. :)