Poslední vlak do Helsingoru

Schválně jestli tušíte, kde můžete skončit, když usnete v nočním vlaku? Nebo co se tak může stát, koupí-li bohatý sběratel hrací skříňku, na níž leží prokletí? Popřípadě, jaké hnojivo pro své růže používá tajemná zahrádkářka? Sbírka Poslední vlak do Helsingøru představuje devatenáct skandinávských povídek, žánrově na pomezí duchařského hororu a černého humoru. Je však důležité říci, že označení textů za skandinávské je třeba brát s rezervou. Ačkoli je Heidi Amsincková z Kodaně, léta žije ve Velké Británii jako zahraniční korespondentka, přičemž většina příběhů z této knihy byla původně určena pro rozhlasovou stanici BBC Radio 4. Vliv angloamerické literatury je tak mnohem výraznější, než té severské. Proto čekáte-li zastřeně syrovou poetiku Petera Høega či Larse von Triera, budete s největší pravděpodobností zklamáni. Tohle je mnohem jednoduší čtení, ale také přístupnější. Tedy alespoň těm, co mají rádi povídky Miloslava Švandrlíka, plné škodolibé radosti z malých lidských slabostí.

Povídky obecně nemám tak ráda, jako celé romány, ale tohle jsou příjemné kousky. Jako vždy jsou tam lepší a horší, možná jsou si některé trochu podobné, že už na konci knížky není člověk překvapen, ale v celku se mi knížka líbí víc, než běžné povídkové soubory. Takže i mé hodnocení je "nadprůměr".