Poslední umělecké dílo

Od této švédské autorky jsem četla vše, co tady zatím vyšlo. Za nejlepší ale stále považuji Červený adresář, u kterého si i po letech pamatuji děj. Poslední umělecké dílo je krásný příběh, vyprávěný ve dvou časových osách. Ta současnost je ale opravdu jen malý kousek celého příběhu. Je o dětech, které ten start do života neměly lehký a nebýt obětavosti pěstounů, lásku by v dětství nikdy nepoznaly. Knížka má vysoké hodnocení, mně se moc líbila a četla se rychle i díky velmi krátkým kapitolám (a znovu zopakuji, že tento styl takovým příběhům, podle mne, nesluší). Za mne to téma mohlo zasáhnout více, mohlo se jít více do hloubky. Závěr byl povedený, tam ty emoce fungovaly.

Mě autorka nezklamala, dostala jsem nádherný, hořkosladký příběh, jehož postupné odkrývání mě nutilo číst dál a dál.