Poslední úkol pro Gwendy

Hlavní hrdinka se musí vypořádávat s nelehkými zdravotními obtížemi, které jí přinesl podzim jejího úspěšného života. To však není jediná svízel, která Gwendy trápí. Opět jí cestu zkříží kouzelná skříňka a na bedra jí padne přetěžký úkol, který musí bezodkladně splnit, aby zachránila svět - a sice skříňku zničit, aby se nedostala do nepatřičných, mocichtivých pracek. Poslední díl série byl sice čtivý, ale opět vlažnější, předvídatelný a přišel mi až moc politicky přechucený. Nicméně jsem sérii ráda dočetla.

„Ať už jste jakkoliv opatrní a vaše úmysly jsou sebelepší, skříňka s knoflíky si vždycky vybere svou daň.“ „V krvi.“ Třetí kniha v sérii Gwendy už skoro vypadá jako kniha. Dvě předešlé, zvláště ta první, to byly jen šikovně natištěné povídky v rouše knižním. A ani z třetí knihopovídkou mě vydavatelé nepřesvědčili, že se jedná o knihu. Velké okraje nahoře, dole i po stranách, velké mezery mezi kapitolama a v neposlední řadě i volená, větší, forma tisknutého písma – to všechno s povídkou dokáže „velkoformátové“ divy. Malá ochutnávka: Druhá od konce jde žena s dlouhými, teď již šedivými vlasy svázanými do culíku ukrytého z větší části pod vysokým límcem přetlakového skafandru. Tvář má hladkou a stále krásnou, i když se jí kolem očí a v koutcích úst už objevují jemné vrásky. Jmenuje se Gwendy Petersonová, její čtyřiašedesát a za necelou hodinu se stane první úřadující americkou senátorkou, která vzlétne v raketě k nové vesmírné stanici.... Ale je to přece King, Pan King a to prostě Kingofilové musí mít. A tak jsem zas tak moc neremcal a povídku si koupil. Chtě, nechtě, jsem si při tom vzpomněl na jednu filmovou řadu. První film se jmenoval „Machette“, druhý film „Machette se vrací“ a třetí, ten se měl jmenovat „Machette ve vesmíru“, ale k jeho realizaci ani nedošlo pro neúspěch prvních dvou filmů. Naší „Gwendy“ to vyšlo a odletěla do vesmíru...jupí. Jenže, zas tak velká sláva to nebyla. Ale, je to opravdu nejlepší příběh z těch tří povídek. Citát: To je na stavu beztíže hezké – nikdo tě neslyší přicházet. V této knize je pár maličkostí, které dokáží pobavit. První bude spíše to záporné „pobavení“. Gwendy si s sebou do raketoplánu nemůže vzít mobilní telefon, protože, prý, ve vesmíru nebude signál. Ale na druhou stranu tam „ve vesmíru“ vesele posílají a dostávají e-maily. Za druhé, z té positivní stránky, mě tam zaujal jeden člen posádky. Jmenuje se Boris a je to opravdu borec. Ve filmové verzi by tento tvor opravdu zazářil. A ano, Boris není člověk. Za své představení ode mě dostává čtyři žluté Hetešovo motýlky …. k jídlu. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Hluboký vesmír si přece jen obtížně spletete s autobusovým nádražím v Castle Rocku.