Poslední úkol pro Gwendy

„Ať už jste jakkoliv opatrní a vaše úmysly jsou sebelepší, skříňka s knoflíky si vždycky vybere svou daň.“ „V krvi.“ Třetí kniha v sérii Gwendy už skoro vypadá jako kniha. Dvě předešlé, zvláště ta první, to byly jen šikovně natištěné povídky v rouše knižním. A ani z třetí knihopovídkou mě vydavatelé nepřesvědčili, že se jedná o knihu. Velké okraje nahoře, dole i po stranách, velké mezery mezi kapitolama a v neposlední řadě i volená, větší, forma tisknutého písma – to všechno s povídkou dokáže „velkoformátové“ divy. Malá ochutnávka: Druhá od konce jde žena s dlouhými, teď již šedivými vlasy svázanými do culíku ukrytého z větší části pod vysokým límcem přetlakového skafandru. Tvář má hladkou a stále krásnou, i když se jí kolem očí a v koutcích úst už objevují jemné vrásky. Jmenuje se Gwendy Petersonová, její čtyřiašedesát a za necelou hodinu se stane první úřadující americkou senátorkou, která vzlétne v raketě k nové vesmírné stanici.... Ale je to přece King, Pan King a to prostě Kingofilové musí mít. A tak jsem zas tak moc neremcal a povídku si koupil. Chtě, nechtě, jsem si při tom vzpomněl na jednu filmovou řadu. První film se jmenoval „Machette“, druhý film „Machette se vrací“ a třetí, ten se měl jmenovat „Machette ve vesmíru“, ale k jeho realizaci ani nedošlo pro neúspěch prvních dvou filmů. Naší „Gwendy“ to vyšlo a odletěla do vesmíru...jupí. Jenže, zas tak velká sláva to nebyla. Ale, je to opravdu nejlepší příběh z těch tří povídek. Citát: To je na stavu beztíže hezké – nikdo tě neslyší přicházet. V této knize je pár maličkostí, které dokáží pobavit. První bude spíše to záporné „pobavení“. Gwendy si s sebou do raketoplánu nemůže vzít mobilní telefon, protože, prý, ve vesmíru nebude signál. Ale na druhou stranu tam „ve vesmíru“ vesele posílají a dostávají e-maily. Za druhé, z té positivní stránky, mě tam zaujal jeden člen posádky. Jmenuje se Boris a je to opravdu borec. Ve filmové verzi by tento tvor opravdu zazářil. A ano, Boris není člověk. Za své představení ode mě dostává čtyři žluté Hetešovo motýlky …. k jídlu. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Hluboký vesmír si přece jen obtížně spletete s autobusovým nádražím v Castle Rocku.

Takže, máme před sebou poslední díl série o Gwendy. Jak to dopadlo? Musím říct, že jsem se opět příjemně ztratila v tomhle krásném příběhu, a byla jsem za to ráda. Protože nakonec je to vlastně kronika jednoho života. A jak často tohle člověk dostane, že? Na začátku se setkáváme s Gwendy, už starší paní, která se chystá odletět do vesmíru s tajemným kufříkem, o kterém se poměrně brzy dozvíme, že je to naše stará známá skříňka... ("Asi nemám na vybranou, co?" ... "Ze všech lidí právě ty, Gwendy Patersonová, bys měla vědět, že máš vždycky na vybranou.") Jenže od druhého dílu uteklo spousta vody. A je třeba nám říct dost věcí. Proto je vyprávění rozděleno do dvou linek. Co se dělo předtím, co nás dostalo do situace, že letíme s Gwendy do vesmíru. A ve druhé, co se děje ve vesmíru a co je poslední úkol pro Gwendy. Nechci nijak zlehčovat to, co se jí děje, ale díky tomu je vyprávění v přítomnosti (rok 2026) dost napínavé a hezky se s tím pracuje i dál v ději. Navíc, díky tomu jsem se mohla s novýma postavama mohla seznámit trochu jinak, než to bývá...no, normálně. Protože je kvůli tomu zvolená trochu jiná forma. ("Lidi nepotřebují skříňku s tlačítky, aby dělali hrozný věci. V lidském vědomí je spousta zla.") Celý tenhle příběh byl strašně napínavý a určitých momentech hodně epický. Navíc je to celý dojemný a ten konec, to už byl poslední hřebíček do mojí emoční rakve. Což je u chladný mrchy jako jsem já, docela fajn, takže díky Mistře. Krásné uzavření série :) Docela mě pobavila část, kdy se mluví o Derry. O tom špatném, zlém a temném městě. Což je poměrně vtipný s přihlédnutím na to, odkud je Gwendy... A docela jsem koukala, kolik je v knize nejen odkazů, kolikrát i přímých napojení do dalších děl Kinga. Jako hodně, fakt hodně! A klidně ještě jednou hodně. Ale je to opět napsané tak, aby si čtení užil jak čtenář, který díla četl, tak i nečetl. To oceňuji. Takže ano, platí pravidlo, že "Série se čtou od začátku.", ale zároveň to neublíží ničemu, pokud tohle někdo čte jako první věc od Kinga, celou sérii ale... Ale to drbání pána se symbiontem na hlavě mě nikdy neomrzí :)

Asi do poloviny jsem čekala, než se děj rozběhne. Což mi nevadilo, čekala jsem, že se objeví něco velkého. A autoři nezklamali. Bylo to dojemné, milé, možná se to dalo čekat, ale přesto to nenudilo.

Tak už i na Kinga s Gwendy došlo a přeskočili onoho pověstného žraloka.

To nejslabší nakonec, řekl bych. Kdyby to celé nebylo tak moc propojené s Věží, byl bych možná i trochu otrávený, protože třetí Gwendyin příběh se Richardu Chizmarovi už tolik nepovedl, působil na mě kapku nevěrohodně a plytce. Zachránil ho Kingův vklad, respektive možná ne přímo Kingův, ale ty Kingovy nápady, které už se osvědčily v jiných knihách (a jiných světech) a se kterými si mohl Chizmar dle libosti pohrát. Takže ano, trilogii se podařilo uzavřít dobře, ale čekal jsem něco lepšího, pánové se klidně mohli - doslova - držet při zemi.

Tak nám Gwendy zestárla a došla na konec své cesty splnit ten nejtěžší a nejdůležitější úkol. To, že jí její osud zavál až do vesmíru pro mě bylo obrovské překvapení. Zpočátku pro mě byl děj hodně těžkopádný a musel jsem se do knihy opravdu nutit, opravdu mě nebaví neustálé vychvalování demokratických senátorů a dělání hlupáků z republikánů, ale závěr byl (jako vždy u Stephena Kinga) opravdu strhující. Moc se mi líbil návrat jak do Castle Rocku, tak hlavně do Derry, letmé připomenutí klauna Pennywise, návrat ničemných mužů ve žlutém kabátě a v neposlední řadě Temnou věž. Na Kingových románech mě obrovsky baví to, že dokáže do svých knih zakomponovat svá minulá díla a má to vždy logiku a smysl. Sice bych tuhle knihu nenazval tím nejlepším co King napsal, ovšem pořád je to zatraceně dobrý román a celkově trilogie stojí za přečtení.