Poslední Přemyslovna

Milá historická červená knihovna. Žádná velká literatura, ale je naděje, že po přečtení si budou čtenářky chtít doplnit vzdělání a vyhledají si historické reálie o všech, co v knize účinkují.

Ráda si občas přečtu nějaký historický román na základě skutečnosti, takže na Poslední Přemyslovnu jsem se moc těšila. Velmi dobře si pamatuju, že Přemyslovci bylo první téma, které mě v hodinách dějepisu zaujalo a bavilo. Bohužel jsem ale nedostala to, co jsem čekala. Vždyť to prakticky slibovala anotace i samotná obálka, tedy příběh o princezně Anežce a její lásce. Sice to tu bylo, ale jaksi upozaděné. Daleko větší prostor dostaly jiné historické postavy a události, spletence vztahů, intriky a mocenské boje mezi šlechtici. Ze začátku jsem měla velký problém se začíst, vůbec mi neseděl styl vyprávění, který působil zmateně, pletla se mi jména, ztrácela jsem se, nebavilo mě to. Jakmile se na scéně objevil Henryk Javorský, začalo to být rozhodně zajímavější a i trochu takové zvláštní čtení, protože v době, kdy se Anežka s Henrykem seznámila a sbližovala, byla ještě dítě. Ale moc se mi to líbilo. Takové milé, nevinné.. Anežka byla sympatická, jako malá měla spoustu energie, byla takový živel. O to větší škoda, že jsem nemohla víc sledovat její dospívání, dospělost, manželství. Pár informací jsem si o ní pak vyhledala dodatečně na internetu. Kniha mi svým zpracováním nesedla. Na to, že je celkem tenká, četla jsem ji na mé poměry dlouho. Proto hodnotím 2*/5*. Pokud vás zajímají Přemyslovci, pak knihu můžu doporučit, jen zkrátka nečekejte romantický příbeh a Anežku v hlavní roli. Jinak pravděpodobně budete zklamáni jako já.