Poslední pes na zemi

Jsem na vážkách s počtem hvězdiček. Poslední dobou mi postapo knihy přijdou na jedno brdo. Něco se stane, hlavní hrdina vlivem okolností musí podstoupit strastiplnou cestu od někud někam. Na této cestě ho potkávají samá příkoří, jeden až dva noví přátelé a většinou to vše skončí srdceryvným happyendem. Toto dílo ze zajetých kolejí nevystoupí, ale... Autor miluje psy, autor je zná jako své boty a vcelku dobře je chápe. Hlavní hrdina, pes, je exot a ano myslím tím Linekera. Klasický ořech, co má rád smrady a pachy čeholiv, dále potom mouchy, pavouky a hovínka jo a zapomněl bych na psí zadky. A kdo chvíli pozoroval psa tak ví přesně o čem tenhle pes mluví. Jeho výrazivo mi osobně nevadí, přece jen to patří do našeho rodného jazyka, ale věřím, že s jeho vyjadřováním mohou mít někteří krapet problém. Člověčí hlavní hrdina, ten mi moc neseděl, ale nějak jsem ho nakonec vzal na milost. Ale jo, když se znovu ve vzpomínkách ke knize vracím dám jí těch 5*.

Kniha není klasickým postapo sci-fi románem. Velmi zásadní roli zde hrají úvahy a myšlenky na úkor hlavní dějové linky. I když ta je logická a ani nepostrádá napětí. Moc mě to bavilo. Škoda, že kniha nebyla delší. Psa Linekera jsem si zamilovala i přes jeho vulgarismy. Více v mé recenzi v záložkách. Pozn.: jen pro upřesnění k anotaci. Reg netrpí arachnofobií, ale agorafobií (strach z otevřených prostor). S pavouky nemá opravdu nic společného. Mimo jiné má ještě hafefobii (strach z dotyku). Ona celá zde uvedená anotace je trochu zavádějící.