Poslední nosorožec

Zpočátku mě kniha zaujala, ale to se změnilo a kniha mě spíše zklamala. Je potřeba se připravit na brutální popis toho, co se v Africe a zřejmě nejen v Zimbabwe dělo a děje dosud. To mi přijde na knize poutavé, nicméně ne, že bych potřebovala číst o mučících praktikách. Co mi na knize nejvíc vadilo, byla neprovázanost děje. Kapitoly byly špatně poskládané, až v závěru byly propojující momenty dvou dějů. Nabývala jsem pocitu, že se stále nic neděje, byly popisovány situace, které mi do děje nezapadaly. Vysvětleny byly v závěru, ale chybělo logické dovysvětlení, či dopsání příběhu. Nesedl mi ani charakter hlavních postav. K tomu se domnívám, že autorka neumí propracovat charakteristiku postav. Také bych čekala i v průběhu děje lepší popis přírody Afriky, ne jen politického vedení. Pokud byl autorčin záměr zapracovat na popisu stavu v africkém Zimbabwe, účel to splnilo. Člověk si odnáší pocit brutality. Nicméně mi chybělo ukotvení děje do nějakého časového období. A některé zoologické informace mi přišly nepříliš přesné (mám vystudovány základy zoologie), proto je pro mne důvěryhodnost nějakých dalších informací na hraně. Očekávala jsem od knihy něco jiného. Knihu bych si znovu nepřečetla.

Kniha se mi líbila pro popis prostředí, vyjádření ohledně politické situace a vztah k zvířatům. Děj ohledně manželského páru mě spíše deprimoval. Chyby byly na obou stranách. Celkově jsem si knihu ráda přečetla, ale vracet se k ní nebudu. Otevřeně ukazuje to zlé, což je dobře, ale mě to deptá. Takže jednou stačí. Určitě doporučuji k přečtení.