Poslední Mohykán

Ano, jak už psali někteří ostatní je to jeden z mála příkladů, kdy film inspirovaný knihou je lepší než samotná kniha. Zatímco film je drsnou podívanou, kdy si díky skvělé hudbě div nekoušete nehty nervozitou jak to dopadne. U knihy to napětí prostě není, trošku mě to díky postavě Davida (kterého naštěstí ve filmu naprosto ignorovali) připomínalo grotesku, která přecházela v pohádku šmrncnutou nábožensko-romantickou přednáškou. A když umíral Unkas a Cora, bylo to takové neslané nemastné, že to ve mně žádné smutné pocity nevyvolalo. Jasné, člověk by k tomu měl přistupovat s odstupem, přeci jen kniha je napsána v roce 1885! To byla úplně jiná doba a knihy se psaly úplně jinak. Pohledem doby jde tedy určitě o zajímavou a dobrodružnou knihu, jen k tomu přivřete jedno očko.

Ze začátku jsem se do knihy nemohl začít a chtěl jsem svoje hodnocení snížit. Pak se ale příběh rozvinul, zejména pro mne od okamžiku setkání Maguy s Corou a já se do příběhu "dostal". Cooper je bezesporu klasik jak americké tak světové literatury, už jenom pro to vylíčení indiánů. Ten nečekaný konec knihy mne dostal. Myslím si, že je omyl, že tato kniha je vnímána jako dětská literatura. Ten příběh uchvacoval, uchvacuje a bude uchvacovat děti i dospělé.