No, za nejvtipnější okolnost ohledně čtení této knihy považuji to, že jsem až náhodou v půlce děje zjistila (zajímalo mě obecně hodnocení této knihy zde), že jde již o druhý díl. To by mě vůbec nenapadlo, dá se to číst zcela bez problémů samostatně. Knihu považuji za takový průměr. Hlavní hrdinka prchá před minulostí, svým nevlastním psycho otcem, před bratrem svého kamaráda, který ji chce zničit a zkrátka před svou minulostí. To vše je ovšem omíláno neustále dokola, pořád se jen řeší, co hlavní hrdinka může nebo nemůže říct, jak je vlastně vyděšená a sobecká, neustále lká nad tím, jak se nemůže nikomu svěřit a jak tím trpí její syn. Nic světoborného, téma není zase tolik originální, sice mě zajímalo, jak to dopadne, ale ne tak, abych si kvůli tomu kousala nehty, nebo knihu nedokázala odložit. Přesto jsem zvědavá a přečtu si první díl, bude zajímavé to číst zpětně a prý má být i třetí. Šanci tomu dám, i když jde vskutku o průměrný, rádoby ponurý román. Mně osobně tento díl moc nepřesvědčil, ale úplná katastrofa to není.

Bohužel nedočteno. Ke knize jsem se dostala po delší době, kdy jsem četla první díl, který mě příliš nezaujal, ale zkusila jsem pokračování. Tento jsem nechala nedočtený, protože se děj točí stále dokola a nic se prakticky neděje, prostě mě to nebavilo, bohužel.