Poslední léto

Čtivý příběh o svém komplikovaném dospívání, hledání sebe sama, nepochopení ze strany rodičů, učitelů, no prostě celého světa :):) vypráví patnáctiletá Hanka, která po letních prázdninách nastupuje na gympl až po skončení prvního ročníku vysoké. První půlka byla akčnější a bavila mě víc i když Hanka byla pěkně hustá a na ránu. Druhá půlka se už trochu táhla a moc mě nebavila. A teď si uvědomuji, že z toho vlastně plyne, že vše je pomaličku na dobré cestě:):). Pubertou si prostě musí projít každý "týnejdžr" a jejich rodiče ( ti mají opáčko:):) a než si všechno sedne, je důležité to hlavně ve zdraví přežít - platí pro všechny zúčastněné strany :):) Knihu mám půjčenou z knihovny a byla v úseku pro mládež ( YA), ale doporučuji spíš rodičům těchto náctiletých dívek. Možná se dozvíte, že je to u vás doma ještě relativně v pohodě. A věřte, že bude líp ... Franny a Zooey si píšu na seznam, když to nakonec, tak Hanku zaujalo:):) Můj dosavadní život postrádá jakýkoliv smysl a ten budoucí, tak jak se prozatím odvíjí, je na tom stejně.

Román Poslední léto Doroty Ambrožové je kniha, která na první pohled působí nenápadně – dějově se toho v ní vlastně moc neodehrává. A přesto dokáže vtáhnout, strhnout a zůstat v hlavě ještě dlouho po dočtení. Je to totiž především intimní zpověď mladé dívky, která stojí na prahu dospělosti a snaží se porozumět nejen sobě, ale i světu kolem. Ambrožová píše upřímně, syrově a bez příkras. Hrdinka si přiznává i věci, které by jiní možná vytěsnili – své slabosti, chyby, chvíle, kdy má pocit, že je špatným člověkem. Právě tahle drsná upřímnost dává knize hloubku a autenticitu. Čtenář s ní prochází období hledání identity, prvních velkých otázek o smyslu života a vztazích s rodiči či okolím. Velmi silná je i reflexe toho, jak se lidé vzájemně ovlivňují a manipulují – často nevědomě, v dobré víře. Autorka na konkrétních situacích ukazuje, jak i slova plná „pochvaly“ mohou být zároveň těžkým tlakem, jak mezi rodiči a dětmi, učiteli a studenty či partnery probíhá neustálá, sotva viditelná hra očekávání a přizpůsobování. Poslední léto není kniha plná dramatických zvratů, ale spíš proud myšlenek, úvah a pocitů, které otevírají čtenáři vlastní „aha momenty“. Mně osobně přišla nesmírně silná právě tím, jak jemně a zároveň nekompromisně nastavuje zrcadlo. Pokud hledáte příběh, který není o akci, ale o hledání pravdy v sobě samém, o otázkách, které jsme si možná kladli v mládí – nebo si je klademe i dnes – Poslední léto je knížka, která vás osloví. Já ji hodnotím velmi kladně a vnímám ji jako jednu z těch, které mají sílu zasáhnout a dlouho rezonovat.