Odkojen Hubáčkovými knihami o válce v Pacifiku mě tohle příjemně překvapilo. Jde o novinářské postřehy z přímých akcí i z týlu daleko od fronty (připomíná to spíše novinové reportáže, ale vůbec to nevadí). Pyle se zaměřuje na běžný každodenní život prostých vojáků, na vnímání času a vzdáleností, na pocity vojáků během akce atp. Chtěl být raději s nimi, snášet s nimi všechny útrapy než to zpovzdálí pozorovat ve štábu. Zajímavé jsou popisy činností v zázemí na dobytých územích (ten stavební ruch, neustálý přísun materiálu, úpravy terénu, nepřetržitý hluk...) nebo vybavení základny na malém atolu nebo na letadlové lodi. Předpokládám, že vydání z r.1998 používá původní překlad z r. 1948, a že jde o pouhý přepis (aniž by se však vydavatel snažil aspoň cokoli z toho zmínit). Tomu totiž nasvědčují archaismy (jak je psáno v komentáři níže) a navíc i četné gramatické chyby (ve stylu "křižníky prováděli dělostřeleckou přípravu", "bitvy se odehráli" apod. - patrně únava přepisovatele).

Zajímavé líčení válečných osudů na pacifickém bojišti z pera válečného korespondenta, nicméně jeho styl psaní mi přišel takový jakoby dětský, jednoduchý. Je však možné, že se na tom podepsal překlad, který navíc, pokud je skutečně z roku 1998, jak je psáno na obálce, používá nezvykle archaickou češtinu, jako kdybych četl knihu z první republiky. Přeložené odborné výrazy také občas pokulhávají, jako "spojení rozhlasem" (myšleno rádiem), "Obří pevnost B-29" (doslovné přeložení názvu amerického bombardéru Boeing B-29 Superfortress" a podobně. Třešničkou je úvodní fotografie na předsádce knihy, notoricky známá německá válečná fotomontáž Messerschmittů Bf 110, utočících na B-17, samozřejmě v Evropě.