Poslední hodina Řetěz ze železa

Láska není vždycky jako blesk. Někdy je spíš jako plazivá liána. Roste pomalu až nakonec pohltí úplně všechno... JAMES. KORDÉLIE. GRACE. ...napadlo mě darovat ti celý svět... LUCIE. JESSE. GRACE. Je přirozené věřit, že můžeš svému utrpení utéct. Pravdou ale je, že smutek je nezachytitelný a věrný. Vždycky tě bude pronásledovat... ...a samozřejmě MATTHEW... Občas se stane, že ten, kdo ti zlomil srdce, není tím, kdo to dokáže napravit... Příběh pokračuje. Svatba, přetvářka, strach, pochybnosti, vraždy. Síť intrik, kouzel, bojů, nenávistí i lží. Příběh protkaný bolestí, vinou, touhou i zradou. Což nevidíš, že bolest světu sluší, neb vzdělá ducha a učiní z něj duši? Čarodějové, démoni, rytíři i víly. To je svět lovců stínů. Svět duchů, magie, zášti i zloby. Ale také svět opravdového přátelství, počínající lásky, krásy a něhy. Naše životy se málokdy odvíjejí tak, jak očekáváme... Zdánlivě svět, který neexistuje. Ale lidé zůstávají stejní. Touží, trpí, získávají i ztrácejí. Jsou zoufalí, odvážní, krutí i něžní. Milují, nenávidí, ubližují i odpouštějí. Milovat jeden druhého znamená přiblížit se co nejvíce tomu, abychom se sami stali anděly... KRÁSNÉ, ČTIVÉ, NAPÍNAVÉ. S mnoha zvraty, které nečekáte, i s takovými, které očekáváte. Milé a snivé. Ale občas i bolavé... Šli - nesešli se nikdy znovu a nenašli se nikdy více, by prázdným srdcím ulevili... Tak stáli tu, - a jizvy zbyly..

Cassandra Clare mě opět nezklamala a napsala další velmi čtivý příběh ze světa Shadowhunters. Ačkoliv musím přiznat, že jsem ze začátku měla trochu co dělat se zorientovat a v tomhle bych ráda vyzdvihla Půlnoční kroniky od dua autorek Laura Kneidl a Bianca Iosivoni. Ty to v tomhle mají více promyšlené a pokud nečtete knihy hned po sobě, tak na začátku máte vždy na pár stranách shrnuto, co už se všechno událo. Stručně, dobře, srozumitelně. Tam jsem četla s menšími prodlevami, ale tady jsem se k druhému dílu bohužel dokopala po nějakých 2 letech tuším a bohužel si to vybralo svoji daň, kdy jsem se ze začátku zase dostávala do děje, vzpomínala kdo s kým, kdy, jak proč. Clare má totiž hodně postav a já můžu asi jen poděkovat tomu, kdo vynalezl "The Shadowhunters Wiki". To je vždy má záchrana, když si potřebuju něco připomenout. Zpět k příběhu. Občas se zápletka posilovala tím, že postavy spolu nekomunikovali, nechtěli si vzájemně říct co k sobě cítí a z toho už jsem ke konci trochu začínala šedivět. Jinak ale nebyla nouze o tajemství, zvraty nebo akci. Nějaké tušení jsem občas měla, přesto mě autorka kolikrát zvládla překvapit. Doufám, že v posledním dílu dostanu odpovědi na otázky, které teď mám. Plus doufám, že si spolu dvě postavy brzo něco vyříkají, jinak budu šedivá celá, vážně. Něco se zde opakuje z předchozích sérií, což mi tu zase tolik nevadí. Až na milostný trojúhelník, ten nemám ráda pomalu nikdy. Jestli něco ale miluju tak to, jak jsou série propojené. Postavy se objevují průběžně, s nikým se nemusíme definitivně loučit.