Poslední dítě v lesích

Ze života dětí něco mizí. Potichu našlapující, neviděný, neslyšený lišák se skrývá venku, za okny pokojů, škol, aut. Většina dospělých už citlivost na šelmy ztratila a jen mlhavě tuší, že v jejich životě něco chybí. Málokdo umí žít v divočině za okny. A dětem o ní nemá kdo vyprávět. Zato děti slyšely a na vlastní oči viděly divoké příběhy bytostí z jiných světů s nadpřirozenými dovednostmi, umí je dokonce vyjmenovat. Drobnou rostlinu, která hojně roste v trávníku u školy, ale ještě neviděly a netuší, že by jim mohla pomoci vyléčit špatně se hojící ránu. Richard Louv je této plíživé změně na stopě. Dal jejímu zatím nejasnému tvaru jméno: porucha z nedostatku přírody. Jak několikrát v knize opakuje, nebylo jeho cílem vytvořit novou diagnózu, ale popsat fenomén, který má až nebezpečně mnoho souvislostí se zdravým a šťastným životem generací, které jsou více uvnitř než venku. O dopadech této změny na české děti toho zatím víme málo, ale asi nepřekvapí, že se projevují univerzálně – i proto se Louvova kniha stala globálním bestsellerem.