Poslední chobotango

Z původně nesourodého startu – a to jak graficky tak dějově – kdy duo Babán Mašek využívalo své rezidenční stripy z A2 a různě roubovali kresbu na fotky a celé to působilo kapku chaoticky (což ale dobře sedělo k úvodu do téhle tajemné a magické trilogie) - se utřásl jednotně a čistě kreslený, dobře promýšlený, originálně vyprávěný příběh, který se sám v sobě geniálně prolíná a zamotává jako dlouhý chobot. Ke konci to bylo možná až moc překombinované, ale ve světě Mostrkabaretu Freda Brunolda není nic nemožného. Taky je dobře, že aspoň nějaké prachy od státu šly na dobrou a kvalitní uměleckou věc;) Toto je asi nejvýraznější a nejzajímavější autorský počin u nás.

Záhadně podmanivý zpustlík Fred si mě získal a já jeho kabaret hltala s nadšením. A pak tohle! Kam se poděl kabaret a jeho podivné postavy? Proč se z vypravěče příběhu v příběhu najednou stala mrzká epizodní postava? Překombinovaný a zběsilý Damiánův příběh ztratil na kouzlu. Kde jsou přesahy z předchozích dílů? Kouzelné dada divného kabaretu a jeho ještě podivnějších návštěvníků někam vyprchalo, výtvarná složka se "vytříbila", čímž zploštěla- půvabná jednoduchost, lehkost a hravost koláží, kde se to jen hemžilo kulturními odkazy a narážkami, se nechala vystřídat zbytečně doslovnou kostrbatou malbou. A já tolik doufala, že se nakonec dozvím náhodný příběh té malé podivné divačky...