Poslední cesta

Pan Petr Novotný z nakladatelství Petrkov nám na besedě říkal, že zajímavé knížky si ho hledají samy. Jedna mu údajně na knižním veletrhu někde v zahraničí spadla na hlavu. Příběh Poslední cesta je skvostem v dárkovém balení. Ilustrace Maurizia A.C. Quarella, text Irene Cohen-Janca, překlad Jana Machonina (vložená báseň v překladu Pavla Eisnera) dohromady dávají jednoduchou skládanku, ve které důležitou roli má i typografická úprava. Text je jednoduchý a zvládne ho i mladší školák. Pokročilí čtenáři najdou aluze na Rabíndranátha Thákura (https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/rabindranath-thakur-899) nebo Jicchaka Lejba Perece (https://www.databazeknih.cz/autori/jicchok-lejbus-perec-107259). Zajímavá je paralela s příběhem Henryka Goldzmita (původní jméno Janusze Korczaka) a jeho kanárka. (s. 40) Přínosné jsou dobové reálie - Blankův palác je obdoba Petschkova paláce. "Neřekl jsem mu, že v Blankově paláci není soud, pravda ani spravedlnost." (s. 22, 31). Cenné jsou i myšlenky Janusze Korczaka, které vypravěč příběhu (malý chlapec se symbolickým jménem Šimon) místy uvádí: "Říká, že děti jsou básníci a filosofové." (s.16) Příběhy o holokaustu bývají smutné. Tento přináší poselství výjimečného člověka. "Láska nemůže být povinná, ale úcta jo." (s. 28) A jestli někdo ve vašem okolí odmítá jíst třeba kůrky od chleba, tak úsměvné rozklíčování najdete na s. 16. .............................................................................. "Doktora Korczaka nikdo nemohl zabít." (s. 6)

Holocaust je téma, které v dějinách nemá obdoby. Si nedokážu vůbec představit, jak mohli mít lidé tu bezcitnost a "potěšení" ze zabíjení jiných. Kniha je další z tisíců titulů, které o tomto vyprávějí, a přesto jako by to ze světem nic nedělalo, děje se to stále. Krásně ilustrovaná kniha pro všechny.