Portrét starého umělce

Naprosto překvapivé bilancování autora, jeho úvahy o sobě, údělu spisovatelů a posuta příkaldů na kterých todokládá jsou geniální, bohužel to zabijí překlad, odoba, která ho dělla nemá vzdlěání v literatuře ao bávám se, že ani v angličtině. Byl bych schopen si s tím poradit lépe, škoda, snad se dočkáme reedice a zodpovědného nakladatele. Jo a ještě něco, tohle není humorná knížka, nýbrrž tragická výpověď, pokud to někdo bere jako komedii, necohopil autora a jeho záměr a měl by se and sebou zamyslet, o co autorovi vlastně šlo, celkem jasně totam říkám, ale znáte to někteří lidi jsou pitomci, nebo se jako pitomci pořád smějí....

Zajímavé úvahy stárnoucího autora, který má před sebou nelehký úkol - napsání alespoň ještě jednoho titulu, který by byl minimálně tak dobrý jako jeho předešlé knihy a byl by především obsahově něčím zcela novým. Jaké to je mít tzv. autorský blok. Velice mě zaujala prostřední část - přednáška s názvem Literatura zoufalství, protože pokud se nad tím člověk zamyslí, něco na tom bude. A domnívám se, že to platí nejenom v literatuře, nahlédněme například do oblasti hudby. Nic nebudu prozrazovat. Jelikož se v knize vyskytují autobiografické prvky autora - doporučuji knihu čtenářům, kteří se zajímají o Josepha Hellera více - o jeho život, spisovatelský rozvoj, vývoj. Určitě si ji nevybírejte pokud jste od něho ještě nic nečetli. Spíše si ji nechte až na konec. Jako zakončení jeho tvorby.