Poprask na laguně

Tuhletu divadelní taškařici jsem poslouchala jako rozhlasové zpracování v podání řady našich předních umělců A i když to byl zábavný poslech, hodnotím nakonec průměrně. Poprask na laguně hezky poukazuje na to, jak může přehršel slov a neochota se navzájem poslouchat přivodit nedorozumění a zbytečné komplikace. Samozřejmě je to hnané ad absurdum, že se člověk občas chytá za hlavu, ale divadlo je od toho, aby se člověk divil. A to záměrné přitažení za vlasy má člověku leccos napovědět, což se tady děje velice zdařile. Hodnotím ale i tak průměrně - byť to byl zábavný poslech, hra si mne k sobě nepřipoutala na tolik, že bych se k ní v tištěné podobě či v audio podobě měla potřebu vracet. A trochu se bojím, že to není ten typ hry, co by mi v hlavě vydržel příliš dlouho. Spíš taková jednohubka, kterou i člověk jednorázově užije, ale znova už to číst nepotřebuje.... Aspoň tak to na mne dělalo dojem. Nevím, jestli budu mít chuť to zkusit v divadle - u nás v Praze na Vinohradech to teď aktuálně hrají jako novinku, možná zkusím a třeba to bude mít u mne větší úspěch. Ale ten tištěný text, resp. audiokniha mi jednou stačila.

Snad každá divadelní hra je lepší v divadle, než na papíře a tato rozhodně není vyjimkou. Na rozdíl od Sluhy dvou pánů, který je bezesporu vrcholem Goldoniho tvorby, působí Poprask na laguně v knižní podobě zmatečně a místy nezáživně. Na divadelních prknech však ožívá a své nedostatky nedává znát.