Polyeuktos

Nádherné drama s mnoha krásnými poetickými místy. Překlad se mi nezdá tak ryzí jako jsou překlady Svatopluka Kadlece - občas zde škobrtá rytmus. Hra je nejsilnější tam, kde líčí emoce a vnitřní zápas Pauliny a Severa. Žel, že se v závěru Corneille stal hlasatelem ideologie, která přinesla podivný happy end. Nebýt druhé poloviny pátého dějství (obrácení Pauliny a Felixe), bylo by to skoro dokonalé. Skoro - protože obraz křesťanství podaný ve hře je mně, křesťanovi, velmi vzdálený. Inu, nežiji v katolické Francii 17. století. Navzdory výhradám je to velké dílo.

Kniha nebyla špatná, ale hoooodně mi vadil konec, kde bylo na mě až moc náboženství (nemám nic proti náboženství a plně ho respektuji). Ze začátku jsem byla velmi nadšená, ale poslední třetina mě doopravdy zklamala. Čekala jsem úplně jiný závěr, ale to možná byl účel knihy. Co se mi však velmi líbilo - byl překlad. Krásně se drama četlo, v hlavě jsem si ho recitovala. To byla doopravdy paráda, ale děj za mě bohužel nic moc.