Polsko vejpůl

Nemohu se zbavit dojmu, že kniha, byť s řadou zajímavých rozhovorů, s úctyhodnými osobnostmi, se slušivou předmluvou Petra Pitharta, nabízí hodně jednorozměrný obraz o této extrémně zajímavé zemi. Ne snad, že by vláda autoritářské strany Právo a spravedlnost nebyla temnou a obludnou. Ale zdrcující obžalobou Kaczyńského posádky by kniha jako celek bývala byla i sama o sobě, bez toho, aby autor tak úzkostlivě tlačil schematické rámování PiS = zlo, opozice = dobro. To, že se kniha dost úzce omezuje na doby 2015 až 2023, její analytický přínos podstatně limituje, přičemž nedává smysl ani strukturálně, neboť některé informace, koncepty, myšlenky se v zásadě opakují několikrát napříč knihou. Některé rozhovory pak nepřinášejí vůbec nic nového, a čtenář se nemůže ubránit dojmu, že autor tam některé osobnosti za každou cenu chtěl, prostě proto, že jde o výrazná a lákavá jména -- asi nejvýraznější je to u rozhovoru s Adamem Michnikem. Skoro výhradní zaměření se na období po roce 2015 potom znemožňuje členitější pohled na hluboké historické příčiny a vývoj společenské a politické polarizace (včetně chyb předchozích politických garnitur), s níž je Polsko tolik spjaté. Ačkoliv kniha poutá titulem Polsko vejpůl, odpověď na to, proč je země "vejpůl" čtenář nedostane -- co naopak dostane, je vrchovatá porce -- oprávněné -- kritiky Kaczyńského přístupu k moci, která však v našich končinách nepředstavuje nijak vzácnou komoditu.