Polsko na rozcestí

Nepochybuji, že autor toho o Polsku opravdu hodně ví. Jeho schopnost novinářsky téma zpracovat a ve srozumitelné a patřičné formě jej předat čtenářům však kulhá. Kniha je psaná povětšinou suchopárně, polská politika je tu pojatá skoro jako technický stroj, který lze rozebrat na jednotlivé součástky: autor se při popisech politických střetů soustředí na personální stránku věci, ideologické pozadí stran a politiků zmiňuje jen velmi letmo a jakoby z povinnosti, zato nebohého čtenáře udolává množstvím jmen, aniž by bylo jasné, proč je pro čtenáře vlastně důležité třeba znát jménem všechny vicemaršálky Sejmu za všechna volební období (krom toho, že polská jména jsou opravdu vtipná). Silnější pasáže, včetně odkazů na polské historiky a jejich interpretace různých momentů na přelomu 80. a 90. let a popisujících strukturální podmínky demokratické tranzice, obsahuje spíše první část knihy. Ke konci se člověk už ale nemůže zbavit dojmu, že autor hlavně chvátal, aby to už už měl hotovo. To se projevuje zejména v nepřípustné ledabylosti při popisu některých událostí: najdeme tam zmínky typu "Symbolem aféry se staly drahé chobotničky" bez kontextu. A čtenář si musí domýšlet: jako chobotničky z menu v restauraci, kde se scházeli aktéři kauzy? Nebo něco jiného? Což je hrozně frustrující, autor nemůže nechat čtenáře takto tápat, musí ho mnohem doslovněji vést a dát si tu práci s jednoznačností a srozumitelností toho, co píše. Toto by se do značné míry dalo řešit důkladnou redakcí textu, která v tomto případě kdovíproč neproběhla. Ani korektura nebyla příliš pečlivá: vyskytují se překlepy, číslovky u malých čísel se z nějakého důvodu nepřepisují na slova apod. Text prostě působí nedomrle a lajdácky, ohromně to kazí výsledný dojem. Kniha je ve své zevrubnosti a tvrdé faktičnosti velmi užitečná pro určitou specifickou skupinu lidí, jež zajímá polský politický vývoj, přičemž již dosud slušné povědomí o politice obecně mají. Z hlediska formy jde však o promarněnou velkou příležitost.