Pollyanna

Knihu jsem si přečetla sama, když dcera dorůstala a ta ji četla také. Obě jsme byly nadšené a dcera Pollyaninu hru dokonce zkoušela hrát. A nyní kniha čeká na vnučky.

Hlavní postava je dospívající se, věřící a morálně silná hrdinka, které zemřou oba rodiče. Po smrti se odstěhuje ke své chladné a odměřené tetičce, která ji zjevně nemá ráda a pohrdá jí. Kde jinde, at´ už v literárním nebo reálném světě, můžeme potkat holku v pubertě, která bude ráda, když k narozeninám dostane berle? A ještě k tomu to odůvodní tím, že je ráda proto, že ty berle nepotřebuje? Snad už nemusím nic víc psát, je to jedna z nejlepších knih, jaké jsme kdy četla. Rozhodně doporučuji přečíst.