Policejní právo

V podstatě zklamání. Čekal jsem tragikomickou sračku a dostal jsem jen relativně nudnou publikaci, která nedělá nic moc dobře, ale zároveň nic úplně nemrší. Jako buďme k sobě upřímní, ono je to v podstatě další selhání národního právního prostředí. Vyhledáte-li německé nebo rakouské učebnice na téma Polizei- und Ordnungsrecht, najdete-jich nejméně deset a každá z nich je alespoň dvojnásobná oproti tady tomu prckovi. To je ovšem očividně velice nevyvážený duel, vzhledem k dvoutisícovým učebnicím správního práva německého původu. To co tam je ale není úplně pitomé. Ano, z velké části opisují paragrafy zákona a ano, do značné míry je zbytek textu toliko komentářem. Chybí tu cokoliv alespoň zdánlivě připomínajícího teorii, absentují tu filosofické základy. Ale to ve výsledku není šokující, ani problematické. Autoři chtěli přinést jakýsi základní přehled činnosti policie ČR (v takto úzkém smyslu) a taky to udělali. Budiž. Sice absentuje i lidskoprávní základ, což je chyba závažnější, ale i ten jde v posledku oželet. Samozřejmě se v tom smyslu vůbec nejedná o vědeckou práci (autoři ostatně čerpali z takových čtyřiceti zdrojů, z nichž jeden (jeden!) je zahraniční. Do zmíněného germánského prostředí je ani nenapadlo mrknout. Kniha se soustředí opravdu mj. na faktické úkony (jakkoliv opakuji - bez správně-teoretického základu) a podává v tom smyslu celkem úplný a funkční přehled. Jistě, v civilizovaném státě bych to považoval za absolutní selhání a zrůdnost. Ale na naše poměry? Vlastně slabý nadprůměr.