Pokoj pro hosty

Pokoj pro hosty má zde hodnocení v modrých číslech a tak se stalo, že tentokrát román předčil mé očekávání. Čtení mě chytlo hned od začátku, děj odsýpal, nenudil a já se docela bavila. Pokoj pro hosty je psychologicko-dramatický příběh s erotickými prvky, téměř nevšední čtení ! Kelly, Sabrina a Nathan, jejich soužití, krásná vilka v lesích, kočka Virgo, přítel Kelly Mike a tajemná Elizabeth. To jsou hlavní postavy románu, s nimiž autorka rozehrála dokonalou hru. Přečtěte si, bylo to super !

Kelly je zasnoubená s Mikem a plánují svatbu, když se stane něco, co to pokazí a dohodnou se, že si od sebe na chvíli odpočinou. Kelly tak přijme pozvání od Sabriny, aby k ní a k jejímu muži přijela na pár týdnů na dovolenou. Co na tom, že se viděly naposledy před 15 lety na základní škole? Ze Sabriny je teď známá spisovatelka, a tak Kelly nasedne do vlaku a jede vstříc novým zážitkům... . Co mi vadilo hned od první stránky byly zmínky o pandemii. Neustálé omílání toho, že všichni nosí všude roušky mi lezla na nervy. Druhá věc byl překlad. Už v anotaci vidíte, že je napsáno Chicago a hned za tím Filadelfie. Proč. Jména ani názvy měst, států... by se rozhodně neměla překládat. A když už to dělám, pak buď všechny, nebo žádné. O zminkách na české písničky ani nemluvím ... . Prvních pár stránek se neslo v duchu napětí, kdy čekáte, co z knihy vyleze a o čem příběh vlastně bude. Kolikrát jsem si ale mnula oči, abych zjištění nakonec zahnala, nebudu raději ani psát... Přišlo mi to strašně hloupé, nelogické a nesmyslné, postavy umělé jak ze Stepfordských paniček a dialogy prázdné. Chyběly city, duše, vlastně celkově nějaký příběh. Celou knihu vlastně čteme o tom, jak se z Kelly stala třetí do páru... A i přes konec, který nečekáte, se to už prostě nezachrání...