Pokoj pro hosty

Psychotriller, u něhož by si Alfred Hitchcock jistě s požitkem vychutnal svůj nedělní doutník. Dreda Say Mitchellová dovedně dávkuje schizofrenní napětí, staví před čtenáře jednu záhadu za druhou a průběžně jej nutí nad celou situací přemýšlet a kombinovat. V její neprospěch mluví pouze dvě věci – tu hru hraje příliš dlouho, takže od určitého momentu je nedůvěra všech zúčastněných (a zároveň jistota, že nikdo z nich neříká pravdu) spíš na škodu než k užitku, přičemž finální odhalení je právě tak nepravděpodobné, jak se člověk po celou dobu vyprávění podvědomě obává. Lépe řečeno, chybí důmyslněji zpracovaná psychologie postav, která by jejich chování dala nějakou logiku. Mně zkrátka nestačí o někom prohlásit, že je šílený, a proto zabíjí, když vše ostatní mluví v neprospěch jeho vražedného chování. Šokující odhalení je šokující pouze v případě, že je uvěřitelné. Přes to všechno nemůžu říct, že bych nedostal, co jsem čekal, a to na poměrně malém prostoru s přijatelně střídmým obsazením.

Začátek tohoto příběhu začal velmi slibně,ale děj mě zklamal.Zápletka je pro mě nelogická.Kniha nad kterou se nesmí moc přemýšlet.