Můj syn čtvrťák z ní byl nadšený, "moji" školní čtvrťáci jí nemůžou přijít na chuť. Nevím, kde se stala chyba, ale pořád doufám, že se najde ten jeden statečný, který se odhodlá k četbě a zakletí zruší. Do té doby bude chudák Sudíček (jak já ho miluju!) s ostatními trčet v naší školní knihovně, nečtený a nežádaný . . .

Nejdřív jsem knížce nemohla přijít na chuť, připadala mi místy trochu křečovitá (hlavně bludička a ježibabí miminko), ale postupně si mě získala. Leccos do sebe zapadlo, té nesourodé partě jsem začala fandit a ve výsledku působí příběh ohromně lidsky (palec nahoru hlavně za Sudíčka, ten hoch si mě získal) a poskytuje i náměty k zamyšlení. Kouzelné byly některé hravé nápady (třeba o Sudíčkově selektivní paměti nebo o bludičce mluvící jako navigace), které mi připomněly, jak moc se mi líbí autorčina nonsensová poezie.