Pohlednice

V roce 2003 obdrží Annina matka pohlednici, na které není nic jiného než jména čtyř členů rodiny, kteří zahynuli v Osvětimi. Po několika letech se Anne rozhodne vypátrat, kdo pohlednici poslal a pomocí matky rekonstruuje životní příběh svých předků, kteří z Moskvy emigrovali do Paříže, ale život si díky tomu zachránila jen Myriam, Annina babička. Mám ráda knihy podle skutečných událostí a knihy z období druhé světové války. V této navíc máme ještě až jakousi rodinou ságu, zamyšlení nad dnešním světem a detektivní pátrání po minulosti. Možná to zní takto složitě, ale je to naprosto skvělé čtení! Je to psáno tak, že se okamžitě ponoříte do příběhu, stránky mizí před očima, postavy si zamilujete. Budete společně s nimi cítit bezmoc i smutek a možná i trošku naděje. Je tu spousta krásných vět a moudrých myšlenek, některé vás donutí se zamyslet nad příběhem i o trochu víc. Je to skvěle vystavěný příběh. Je tu střídání minulosti s přítomností. Jsou tu vzpomínky hlavní hrdinky. A je to vlastně takové puzzle, jehož dílky postupně nalézáme a sestavujeme. Co je na této knize nejdůležitější? Poselství o tom, jak si z generace na generaci mnohé přenášíme, i když o tom vlastně vůbec netušíme. Bojujeme s něčím, s čím bojovali naši předci, aniž si to uvědomujeme. Až když poznáme životy těch, co tu byli před námi, to postupně všechno dává smysl. Krásná a zajímavá kniha, která by vás rozhodně neměla minout.

Kapitoly z historie byly úžasné, ale v části ze současnosti příběh ztratil dech.