Pohádky z druhého břehu

Jedenáct krátkých příběhů se zvířecími i lidskými hrdiny, kteří žijí svůj běžný život na farmě a snaží se vyrovnat s fungováním našeho světa, se kterým se není vždy snadné smířit. Zařazení těchto krátkých povídek do pohádkového žánru je tudíž velmi diskutabilní, neboť z hlediska tradičních motivů, jimiž jsou pohádky tak charakteristické, neobsahují krom personifikovaných zvířat vlastně nic jiného. Nenáročný vypravěčský styl však navozuje atmosféru odpovídající dílům určeným zejména dětskému publiku, leč současně se v knize často objevují odkazy na předměty jako je fyzika, chemie nebo medicína, což jsou obory všeobecně vnímané jako velmi náročné a určené jen pro ty nejnadanější. Autorčin styl psaní považujeme za velmi nadprůměrný a čtivý, leč pro náročného čtenáře přeci jen trochu věcný. Toto však může dosti zkreslovat zvolený žánr a dětská tématika. Posoudit knihu v oboru pohádkovém je pro nás velmi náročné, jelikož oba máme na pohádky jako takové svůj vlastní osobitý názor.

Nestává se mi často, aby mi nějaká kniha vyrazila dech. Ale tomuhle útlounkému svazku se to podařilo dokonale. Krátké "druhobřehovky" na malém prostoru kombinují skvělý vypravěčský talent, vybroušený sloh a témata, kterým se pohádky většinou vyhýbají nebo kolem nich jen opatrně našlapují. Zdejší příběhy tak ve výsledku nejsou příliš vhodné pro malé děti, ale to ničemu nevadí. Pohádek pro caparty je dvanáct do tuctu. Zato těch "z druhého břehu" je jako šafránu.