Pohádky poslední záchrany

Kniha, u které se budete smát nesmyslům… a pak zjistíte, že ty nesmysly vlastně dávají dokonalý smysl. Pohádky poslední záchrany jsou přesně ten typ knihy, u které si říkáte, že už snad větší bláznivinu vymyslet nejde. A pak otočíte stránku a zjistíte, že jde. A ještě jednou. A znovu. Zvířátka se například vyděsí, že do jejich lesa přijede jeřáb a vykácí jim celý domov. Jenže… není jeřáb jako jeřáb. A tak se nakonec jeden skutečně snese z nebe. Potkáme také komára, který je vegetarián a místo krve se raději motá kolem kytek, ježka prďolína nebo dvě použité žvýkačky, z nichž jedna mluví anglicky. Je totiž pravá americká. A právě tahle absurdita dává pohádkám jejich kouzlo. Čekáte nesmysl, dostanete vtip a často ještě něco navíc. Protože pod tou pořádnou dávkou bláznivosti se ukrývají i překvapivě laskavá ponaučení. Jedno z nich přichází v příběhu o protivném okounovi, který pořád jen okouní po celém rybníce, a línovi, líném jako veš. Oba mají potřebu komentovat úplně všechno a všechny. Naštěstí je tu užovka, která jim vysvětlí pravidlo pěti sekund. A tohle pravidlo bych klidně podepsala i mimo pohádkový svět. Pokud může člověk něco na svém vzhledu změnit do pěti vteřin, můžeme ho na to upozornit – třeba když má umazanou pusu od oběda. Ale pokud něco změnit nemůže, jako třeba velký nebo malý zadek či druhou bradu, nemáme žádné právo to komentovat. Jednoduché. Chytré. A podané tak, že si to děti zapamatují. A navíc...po této radě měli lín i okoun v rybníce najednou moře času. A přesně za takové slovní hříčky, bravurní hru se slovy a nenápadně chytré přesahy dávám téhle knize palec nahoru a sto bodů k tomu.