Pohádky a bajky

Perraultovy “Pohádky a bajky” jsem koupila v průběhu koronavirových slevových akcí, nalákána především výtvarnou stránkou knihy. Poněkud pochmurné ilustrace Evy Frantové cácorka úplně nedocenila, ale pro mě jsou téměř pětihvězdičkové - akorát jim občas chybí zajímavější motivy. Texty bohužel představují spíše zklamání. Úvodní “Oslí kůži” nemohu hodnotit - na předčítání předškolnímu skřítěti není tato dlouhá báseň vhodná, žádá si pokročilejšího čtenáře (a mně se do poezie nechtělo, shame on me). Z pohádek v některých pasážích až zoufale trčí fakt, že je psal francouzský dvořan v 17. století. Nejlépe poslouží ukázka: “Jestliže by vám člověk bez ducha,” ujal se slova princ Chocholouš, “směl vyčítat, že jste nedostála slovu, jak můžete, paní, chtít, abych vám ve věci, v níž jde o veškeré štěstí mého života, nedělal výčitky já? Cožpak je rozumné, aby lidé chytří byli proti hloupým ve výhodě? To byste chtěla vy, která máte tolik ducha a která jste si ho tolik přála mít? Ale k věci, dovolíte-li. Je na mně, kromě škaredosti, ještě něco, co se vám nelíbí? Jste málo spokojena s mým původem, s mým duchem, s mou povahou, s mým chováním?” Dobová sonda do někdejšího životního stylu a hodnot je to dobrá, ale jako pohádky pro současné děti některé odstavce i celé strany dost drhnou. To nejhorší na závěr: bajky nestojí ani za obsah použité kočičí toalety. Tady máte třeba CELOU bajku “Vlk a hlava”: Vlk spatřil u sochaře hlavu vytesanou z kamene. “Je krásná,” pravil, “ale to hlavní jí chybí: mozek.” Následuje vysvětlení: Chceme-li milence držet v zajetí, je nutno ke kráse i ducha přidati. "Slepice a kuřata": Když slepice zahlédla blížícího se luňáka, zahnala svá kuřata do kurníku a ochránila je tak před nepřítelem. Vysvětlení: Bojíme-li se kouzla krásné ukrutnice, je nutno před ní schovat se, anebo za štít si vzít jiné krásky líce a jako k zachránkyni se k ní obracet. A takhle jsou na tom skoro všechny bajky, jedna až dvě strohé věty + básnické vysvětlivky, co kolikrát vnesou do dětských hlav víc chaosu než porozumění. Moc hezká kniha na prohlížení, ke čtení je to naneštěstí (s veškerou úctou k překladu Františka Hrubína) docela porod. 55-60%

Perraultovy “Pohádky a bajky” jsem koupila v průběhu koronavirových slevových akcí, nalákána především výtvarnou stránkou knihy. Poněkud pochmurné ilustrace Evy Frantové cácorka úplně nedocenila, ale pro mě jsou téměř pětihvězdičkové - akorát jim občas chybí zajímavější motivy. Texty bohužel představují spíše zklamání. Úvodní “Oslí kůži” nemohu hodnotit - na předčítání předškolnímu skřítěti není tato dlouhá báseň vhodná, žádá si pokročilejšího čtenáře (a mně se do poezie nechtělo, shame on me). Z pohádek v některých pasážích až zoufale trčí fakt, že je psal francouzský dvořan v 17. století. Nejlépe poslouží ukázka: “Jestliže by vám člověk bez ducha,” ujal se slova princ Chocholouš, “směl vyčítat, že jste nedostála slovu, jak můžete, paní, chtít, abych vám ve věci, v níž jde o veškeré štěstí mého života, nedělal výčitky já? Cožpak je rozumné, aby lidé chytří byli proti hloupým ve výhodě? To byste chtěla vy, která máte tolik ducha a která jste si ho tolik přála mít? Ale k věci, dovolíte-li. Je na mně, kromě škaredosti, ještě něco, co se vám nelíbí? Jste málo spokojena s mým původem, s mým duchem, s mou povahou, s mým chováním?” Dobová sonda do někdejšího životního stylu a hodnot je to dobrá, ale jako pohádky pro současné děti některé odstavce i celé strany dost drhnou. To nejhorší na závěr: bajky nestojí ani za obsah použité kočičí toalety. Tady máte třeba CELOU bajku “Vlk a hlava”: Vlk spatřil u sochaře hlavu vytesanou z kamene. “Je krásná,” pravil, “ale to hlavní jí chybí: mozek.” Následuje vysvětlení: Chceme-li milence držet v zajetí, je nutno ke kráse i ducha přidati. "Slepice a kuřata": Když slepice zahlédla blížícího se luňáka, zahnala svá kuřata do kurníku a ochránila je tak před nepřítelem. Vysvětlení: Bojíme-li se kouzla krásné ukrutnice, je nutno před ní schovat se, anebo za štít si vzít jiné krásky líce a jako k zachránkyni se k ní obracet. A takhle jsou na tom skoro všechny bajky, jedna až dvě strohé věty + básnické vysvětlivky, co kolikrát vnesou do dětských hlav víc chaosu než porozumění. Moc hezká kniha na prohlížení, ke čtení je to naneštěstí (s veškerou úctou k překladu Františka Hrubína) docela porod. 55-60%