Pohádka o králi Škrábalovi čili o Ivanovi Krasopisci

Hugo Vavrečka pohádku napsal v březnu 1945, kdy Ivan M. Havel navštěvoval první třídu obecné školy ve Žďárci. (Objevena byla náhodou při archivním výzkumu ve Zlíně na podzim roku 2017.), necelé dva měsíce před osvobozením Československa, po kterém ztratil nejen svou ředitelskou pozici ve firmě Baťa, ale vůbec jakoukoli pozici: na firmu byla záhy uvalena národní správa a na podzim roku 1945 musel žádat Vyšetřující komisi ONV ve Zlíně o povolení, aby vůbec mohl odjet z města a navštívit rodinu své dcery na Havlově. K rukopisu pohádky, kterou nejspíš napsal narychlo, když se jeho vnuk učil ve škole psát, a která se zachovala v baťovském archivu ve fondu "Baťa, a. s., Zlín", již neměl drahnou dobu přístup, a než se naskytla příležitost pohádku vyprávět ústně, pozbyla motivace naučit vnuka krásně psát nejspíš na aktuálnosti (z doslovu Jany Wohlmuth Markupové). Pozor - spoiler!: ... Zavolala svého královského otce i svou královskou máteř, kteří rovněž byli dopisem dojati, neboť se dočetli, že král jim ohlašuje svou návštěvu. Stará královna se ihned posla vyptávala, co král Ivan rád k snídani, co k obědu a co k večeři, má-li raději buchty s mákem, anebo s povidlím. Načež posel odpověděl směle: "Míchané. A taky s tvarohem." Sedmikráska ihned usedla a napsala odpověď svým drobounkým, ale milúčkým písmem. Neopomněla přiložit několik vonných květinek. Nad adresou se chvilku zamyslila, potom však napsala: Jeho Milosti králi Ivanu Krasopisci. A toto jméno skutečně králi Ivanovi zůstalo, takže ještě dnes se můžete v dějepise dočísti, že kromě Richarda Lví srdce, Jindřicha Ptáčníka, Filipa Sličného, Karla Moudrého a Boleslava Chrabrého byl žil také Ivan Krasopisec, který spojoval všechny dobré vlastnosti svých kolegů slavných králů, a to jen a jen proto, že se naučil dobře a pěkně psát.