Podsvětí orientu

Řekl bych, že 'Podsvětí Orientu' se prodává pod poněkud zavádějícím "18 let v džunglích a drogových doupatech Dálného východu" s opiovým doupětem na obalu. Ale přitom je to spíš takový cestopis inženýra z Anglie, který měl velmi systematický vztah k drogám, které během svých cest denně užíval, ale díky schopnosti kontrolovat dobře dávkování (především pokud jde o odvykání), sterilizovat si svoji špičku a chápat hlavně to, co mu hned na začátku indický doktor řekne, že závislosti se dá zbavit přechodem na další drogu - nejčastěji se zde užívá morfium, kokain a hašiš (a jejich kombinace), nějaká tráva a pak blíže nespecifikované rostliny, o kterých ale Lee podrobněji nepíše, jakoby se vyhýbal vždy tomu, co vás zajímá nejvíc, ač to mnohokrát slíbí a zmíní, na konci dokonce láká na další knihu. Jednu květinu z džungle vyextrahoval a byla schopná pak v podstatě anulovat účinky dalších drog. Tohle jsou všechno moc zajímavé věci, které člověka přimějí si říct, že na vše je třeba mít hlavu a nastavení, ale kterými se kniha zároveň zaobírá jen do jisté míry, ačkoliv Lee skoro všude zmiňuje, že užíval, nebo jakou kombinaci jel z toho a onoho důvodu, spíše se člověk dostává od práce do práce, popisování kultur, dělníků, problémů v práci, toho, co se dělo v džungli, v Indii, Číně, v Šanghaji, Africe, Japonsku, nebo v závislosti na tom, kam chtěl Lee vyrazit. A každé místo logicky přinášelo jiné "dobrodružství", nebo hrozby, ať už šlo o divoká zvířata, nebo lidi, se kterýma musel pracovat nebo prostě lidi, co ho chtěli zabít, či okrást, nebo ženský, co potkal, líbí se mi, jak často vynechával psaní o něčem, protože mu to přišlo netaktní, je to jako opak dneška a stejně tak člověka překvapí, s jakou rafinovaností se už dlouho zpátky dějí věci, co by člověk čekal, že je spíš moderní výdobytek. Pokud jde o zloděje, Lee byl skoro vždycky vyjetej na kokainu a ozbrojenej, takže předpokládám dost "ve střehu" v dobré pozici, už v úvodu se setkává v šílené story s tygrem. Navíc drogy tehdy byly volně k dostání - kokain, který i dost pravděpodobně nebyl nařezanej a pofidérních kvalit a to je celý rozdíl (vlastně ve všem v životě, pokud jedete kvalitu, ne kvantitu). Dokonce, když ho obrali v Africe o veškerý majetek a později ho zase našli, lahvičky s drogami zůstaly netknuté, protože zloději prostě neměli ponětí, že to něco dělá, k něčemu je, má nějakou hodnotu... a tak je Lee pak už nosil jen u sebe v přilbě. Je to celkově zkrátka jiná éra, kdy se drogy daly koupit jako dnes cigára nebo alkohol, doslova na každým rohu a teprve později byl autoritami v platnost uveden zákon na jejich potlačování. Nechybí ani filozofické pasáže, kde jde Lee hlouběji o vývoji člověka a mnohdy se ve svých drogových stavech, jak je zvykem, dotkne nejedné pravdy (a mnohdy jen několik stránek nudí), která lidem, kteří nemají nějaké zkušenosti ať už s drogami nebo třeba psychedeliky, uniká.

Jestli nevíte, proč brát drogy, inspirujte se zde. Milovníci všeho viktoriánského, pro vás povinná četba (před návštěvou opiového doupěte:)