Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda

Tak toto dielo uniklo mojej čitateľskej pozornosti a dostala som sa k nemu až teraz. A popravde... mám trochu zmiešané pocity. Napísané je to skvelo, pútavo, človek jednoducho nemôže nechať knihu nedočítanú a musí ju prečítať na jedno posedenie. Ale po prečítaní rozmýšľam, čo z toho vlastne vyplýva... Chápem, že autor to dotiahol do extrému (úctyhodný, vzdelaný a kultivovaný Jekyll v. destilované zlo v Hydeovi), aby poukázal na dva protipóly. Ale ono to v konečnom dôsledku zaváňa až patologickým stavom či priamo schizofréniou. Každý človek predsa cíti, kde je sever (keďže má morálku). A keď podľahne zlu, môže svoj kompas znovu nájsť. Ale takto na striedačku...? Nečudo, že záver príbehu bol jednoznačný. Ďalej to takto ísť nemohlo. Zvlášť, keď telo bolo narušené drogou a sám jej príjemca už nevedel, čo je jeho vlastnou podstatou. Možno je pointou tohto príbehu fakt, že sa v živote treba vedieť včas rozhodnúť - pre jednu (dobro) alebo druhú (zlo) stranu. Pretože rozpor (a striedanie "nátur") je neznesiteľný. No mne sa to zdá málo. Nestačí sa len rozhodnúť. Treba sa jednoznačne rozhodnúť pre svetlo. Inak život nemá zmysel a ide do temnoty.

Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. Kupodivu si King jako literárního představitele typu Vlkodlaka nevybral žádného werwolfa, protože Vlčího muže, či vlkodlaka, si na základě různých středověkých pověr a mýtů vymyslel a jeho charakteristiku nastavil pro americký film německý scénárista Curt Siodmak a samotná postava člověka měnícího se ve vlka, či vlku podobnou příšeru, v literatuře, tedy té staré, zcela absentuje. V moderní době pak skoro vždy vychází ze Siodmaka. King ovšem správně poukázal na pravý literární základ motivu člověka dvojí duše, dvojí identity, a to na novelu R.L. Stevensona Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda. Příběh o vědecké nerozvážnosti, lidské sobeckosti, ale také naivitě má dodnes co říci čtenáři, či posluchači a právem je řazen mezi základní literární horory. I když, z dnešního pohledu, se zas tak bát nebudete.