Podhoubí

Dobrý príbeh sa pozná v tom, či dokáže v čitateľovi vyvolať pocity, či už pozitívne alebo negatívne a táto kniha trafila do čierneho. Je to zase niečo iné ako som zvyknutý čítať, ale dlho ma príbeh tak nepohltil ako je tento. Čítanie je trošku chaotické, ale dokáže sa na to rýchlo zvyknúť. Jednu hviezdu uberám kvôli záveru, zdal sa mi zmrvený, ale odporúčam prečítať, nech si každý spraví svoj názor.

Dobrý príbeh sa pozná v tom, či dokáže v čitateľovi vyvolať pocity, či už pozitívne alebo negatívne a táto kniha trafila do čierneho. Je to zase niečo iné ako som zvyknutý čítať, ale dlho ma príbeh tak nepohltil ako je tento. Čítanie je trošku chaotické, ale dokáže sa na to rýchlo zvyknúť. Jednu hviezdu uberám kvôli záveru, zdal sa mi zmrvený, ale odporúčam prečítať, nech si každý spraví svoj názor.

Umělecké cosi, co mě nebavilo ani pro formu, ani pro nadstavbu. Přestože je téma silné a v mnoha ohledech krutější než leckterá akční vybíjená, udržet pozornost může být malinko problém. Stylistikou se totiž vyprávění vymyká standardům, na které je člověk z komerčního proudu zvyklý. Nehledě na všechny ty symboly, metafory a parafráze, kterými se to zde hemží jako mravenci ve spižírně. Marcelo Luján nedává čtenáři vůbec nic zadarmo a jednoduché zvraty roztáhne třebas i na několik odstavců. Z těch nejobyčejnějších lidských úkonů pak dokáže udělat noirové drama. Chybou nakladatele podle mě bylo prezentovat Podhoubí jako hororový román, čistě proto, že o horor ve fantaskním slova smyslu nejde. Pár nadpřirozených motivů by se tu sice našlo, ale ty dost závisí na významovém uchopení. Každopádně kdybych od začátku věděl, že mám čekat psychologické drama psané s poetikou rozervaného Márqueze, přistupoval bych ke knize úplně jinak. Na druhou stranu, literární fajnšmekři si asi přijdou na své.