Pod znamením půlměsíce

Bohužel asi dost přesná vize evropské budoucnosti...Dopis na rozloučenou křesťana muslimovi je něco, co by si měl přečíst každý! Trochu se bojím, ne - hodně se bojím, že se děj knihy zrealizuje, podobně, jako Orwelův 1984!

Bohužel asi dost přesná vize evropské budoucnosti...Dopis na rozloučenou křesťana muslimovi je něco, co by si měl přečíst každý! Trochu se bojím, ne - hodně se bojím, že se děj knihy zrealizuje, podobně, jako Orwelův 1984!

Knihy Luďka Frýborta u mě vždy trpěly stejným problémem - pomalu se rozjížděly jak jsem znovu přivykal nelehkému vyprávěcímu stylu, pak mě neskutečně chytly a těsně před koncem jim (i mně) došel dech. Pod zmanením půlměsíce však tímto problémem ani v nejmenším netrpí. Kniha sleduje příběhy několika protagonistů v různých geografických podmínkách a tak se podíváme do řady koutů Střední Evropy (nevyjímaje Českou republiku - a právě tato příběhová linka byla pro mne vůbec nejzajímavější), podíváme se ale i na sever i jih kontinentu a navštívíme i Blízký Východ. Román velmi dobře nakládá s aktuálním tématem aniž by mu šlo o lacinou senzacechtivost - pan Frýbort psal děj několik let a o tématiku islámu, migrace a potíže vzájemného soužití se zajímá mnoho let, rozhodně si argumenty pro svá stanoviska jen nevyčetl z diskuze na iDnesu. Příběh se odehrává v době, kdy už převrstvení původního obyvatelstva zejména na Západě je fakticky završeno a je bráno jako hotová věc - nikdo se neptá proč, nikdo už se nebouří a pouze se lidé snaží s tímto novým stavem naučit žít. Jakkoliv pesimistické čtení to je, rozhodně, opakuji rozhodně je dobré si minimálně tyto pasáže přečíst, poněvadž jsou velice živé a poučné. V oblastech dále na Východ je již třeba chopit se moci silou a rozehrává se koncept celoevropského konfliktu, do kterého se svou rolí zapojí silně i Rusko - s touto vizí nemám sebemenší problém, autor ji dobře a podrobně vylíčil a zdůvodnil. Pro mne osobně byla snad úplně nejsilnější kapitola o pádu Izraele z pohledu malé skupinky přeživších židovských vojáků - zde se autor dokázal vypsat tak mistrně, že jsem snad i v duchu cítil vůni olivovníků a střelného prachu, přičemž navíc jedna z událostí této kapitoly má i zásadní význam pro začátek budoucího úpadku globálního chalífátu. Jakkoliv mě hlavně od druhé půlky spíš vadilo použití "nadpřirozené postavy" Proutkáře, právě v této části knihy se navíc všechny příběhové linky začnou ještě více rozjíždět, věci odehravší se dříve začínají mít své dopady a následky a na obzoru se alespoň vzdáleně začne rýsovat i jistá naděje. A i za to musím tuto knihu vyzdvihnout. Nejedná se o čistě negativistické dílo ani postapokalyptický román - jedná se o velmi čtivě a inteligentně psaný příběh který čtenáři přinese kvanta nových a dosud netušených informací i souvislostí, plno myšlenek k uvažování a zároveň i jiskřičku naděje. Rozhodně stojí za to, si toto dílo přečíst! P.S: co je naopak doslova ztrátou času je všeobecně vyzdvihovaný a skandalizovaný román M. Houellebecqua "Podvolení", který k zamyšlení neponechává prakticky nic a sleduje pouze příběh jednoho zbytečného akademika, který se chce mít vždycky dobře a o nic jiného mu nejde. Popravdě, pokud by nebyl tento román tolik medializován, neštěkne po něm ani pes - a naopak, napsal-li by něco natolik promyšleného jako zde pan Frýbort, nebyl by skandalizován, ale rovnou zakázán. ;-)