Pod znamením půlměsíce

Bohužel asi dost přesná vize evropské budoucnosti...Dopis na rozloučenou křesťana muslimovi je něco, co by si měl přečíst každý! Trochu se bojím, ne - hodně se bojím, že se děj knihy zrealizuje, podobně, jako Orwelův 1984!

Knihy Luďka Frýborta u mě vždy trpěly stejným problémem - pomalu se rozjížděly jak jsem znovu přivykal nelehkému vyprávěcímu stylu, pak mě neskutečně chytly a těsně před koncem jim (i mně) došel dech. Pod zmanením půlměsíce však tímto problémem ani v nejmenším netrpí. Kniha sleduje příběhy několika protagonistů v různých geografických podmínkách a tak se podíváme do řady koutů Střední Evropy (nevyjímaje Českou republiku - a právě tato příběhová linka byla pro mne vůbec nejzajímavější), podíváme se ale i na sever i jih kontinentu a navštívíme i Blízký Východ. Román velmi dobře nakládá s aktuálním tématem aniž by mu šlo o lacinou senzacechtivost - pan Frýbort psal děj několik let a o tématiku islámu, migrace a potíže vzájemného soužití se zajímá mnoho let, rozhodně si argumenty pro svá stanoviska jen nevyčetl z diskuze na iDnesu. Příběh se odehrává v době, kdy už převrstvení původního obyvatelstva zejména na Západě je fakticky završeno a je bráno jako hotová věc - nikdo se neptá proč, nikdo už se nebouří a pouze se lidé snaží s tímto novým stavem naučit žít. Jakkoliv pesimistické čtení to je, rozhodně, opakuji rozhodně je dobré si minimálně tyto pasáže přečíst, poněvadž jsou velice živé a poučné. V oblastech dále na Východ je již třeba chopit se moci silou a rozehrává se koncept celoevropského konfliktu, do kterého se svou rolí zapojí silně i Rusko - s touto vizí nemám sebemenší problém, autor ji dobře a podrobně vylíčil a zdůvodnil. Pro mne osobně byla snad úplně nejsilnější kapitola o pádu Izraele z pohledu malé skupinky přeživších židovských vojáků - zde se autor dokázal vypsat tak mistrně, že jsem snad i v duchu cítil vůni olivovníků a střelného prachu, přičemž navíc jedna z událostí této kapitoly má i zásadní význam pro začátek budoucího úpadku globálního chalífátu. Jakkoliv mě hlavně od druhé půlky spíš vadilo použití "nadpřirozené postavy" Proutkáře, právě v této části knihy se navíc všechny příběhové linky začnou ještě více rozjíždět, věci odehravší se dříve začínají mít své dopady a následky a na obzoru se alespoň vzdáleně začne rýsovat i jistá naděje. A i za to musím tuto knihu vyzdvihnout. Nejedná se o čistě negativistické dílo ani postapokalyptický román - jedná se o velmi čtivě a inteligentně psaný příběh který čtenáři přinese kvanta nových a dosud netušených informací i souvislostí, plno myšlenek k uvažování a zároveň i jiskřičku naděje. Rozhodně stojí za to, si toto dílo přečíst! P.S: co je naopak doslova ztrátou času je všeobecně vyzdvihovaný a skandalizovaný román M. Houellebecqua "Podvolení", který k zamyšlení neponechává prakticky nic a sleduje pouze příběh jednoho zbytečného akademika, který se chce mít vždycky dobře a o nic jiného mu nejde. Popravdě, pokud by nebyl tento román tolik medializován, neštěkne po něm ani pes - a naopak, napsal-li by něco natolik promyšleného jako zde pan Frýbort, nebyl by skandalizován, ale rovnou zakázán. ;-)