Válku na Ukrajině sleduji od samého počátku, neboť je mi neskutečně líto všech ukrajinských lidí, kterým se ze dne na den změnil život jen díky tomu, že si jedna okupantská země v čele s pološíleným prezidentem a neméně odpornou vládou, vzpomněla, že si opět začne něco nárokovat a zároveň diktovat podmínky nejlépe celému světu. Díky Darje a Honzovi jsme měli v televizi zprostředkované první dny války, atmosféru, postup ruských okupantů i jejich běsnění, ničení země a útěk lidí před válkou. Když pak vyšla kniha se vzpomínkami obou reportérů na jejich chvíle strávené ve válce, ani chvíli jsem neváhala a knihu si pořídila. Jak už je uvedeno v komentáři přede mnou, vidět to, je jedna věc, ale číst o tom, o jejich pocitech, o tom jak určitou situaci každý z nich vnímal, je mnohem silnější. QR kódy nabízející možnost připomenout si danou reportáž jsou takovou třešničkou na dortu. Chválím zpracování knihy, obdivuji oba reportéry za jejich statečnost a modlím se za Ukrajinu, aby dokázala čelit neustále opakujícím se útokům Ruska.

Než jsem knihu začala číst, myslela jsem si, že bude vysvětlovat příčiny války na Ukrajině a obsahovat nějaké politické komentáře apod. Ale byla jsem mile překvapena, že je kniha napsána "akčně" a hodně pocitově - střídají se vždy popisy událostí očima Darji jakožto reportérky a mladé ženy a očima Honzy, kameramana a zkušeného válečného reportéra. Některé postřehy byly určitě hodně osobní, což obdivuji, např. přiznání si toho, jak oba autory účast ve válce ovlivnila. Teď začínám číst knihu "Ukrajina na dosah" a musím říct, že příběhy obyčejných lidí na Ukrajině + ukázky z tisku jsou hodně silné kafe a díky těmto příběhům si můžete udělat lepší obrázek o současné nelehké situaci Ukrajinců.