Pod nekonečnou oblohou

Po přečtení této série jsem byla akorát naštvaná, protože jsem kápla zas na super autorku a ona napsala jen tyhle 3:-( no ale stály za to:-) těším se na další knihy

Knížku jsem si nejprve přečíst nechtěla, ale nakonec jsem si řekla, že to zkusím a uvidím. V první řadě na mě udělala dojem opravdu působivá obálka. Jedna z nejlepších, jaké jsem kdy viděla. Při čtení prvních kapitol jsem byla zmatená jak lesní včela a nevěděla, která bije. Přišlo mi to všechno hrozně zamotané, složité, těžko představitelné. Trvalo mi delší dobu, než jsem se do toho dostala – popravdě, než se Árie s Perrym domluvili na spolupráci :-) OVŠEM PAK už jsem to hltala bez dechu a nemohla jsem se od toho odtrhnout. Na významy ostatních věcí jsem postupně přicházela také, začaly mi zapadat do sebe, až jsem byla v perfektním obraze, i když mi někdy činilo potíž si uvědomit, že ačkoli scenérie kolikrát působily skoro středověce, tak se děj odehrává v budoucnosti. Ale nějak jsem to zvládla ;-) Svět, který Veronica Rossi vytvořila, mě dostal svou propracovaností a detaily. Bylo to skvělé dobrodružství a asi jako většina ženských čtenářek jsem na konci bušila hlavou do zdi se slovy „to snad není možný!“ Do Perryho postavy jsem se bezhlavě zamilovala, jediné, co mě štvalo, bylo to, jak často mluvil o tom, že se chce stát Krvepánem… Ale to je detail :-) Taky mě NESKUTEČNĚ BAVILO, jak Perry Árii vysvětloval to, co se s ní děje, jak má hledat jídlo :D u toho jsem se křenila jak osel :D Roarovu postavu jsem si oblíbila též a jsem zvědavá, jak se ještě vybarví Uhlík :-) Nemůžu se dočkat pokračování! A hrozně mě štve, že si pak na 3. díl budeme muset počkat až do června 2014 (podle reakce Knižního klubu na dotaz). Jediné, co mi celkově kazilo čtenářský požitek, bylo neskutečně moc chyb! Tolik jsem jich snad v žádné jiné knize ještě nenašla a opravdu mě to štvalo, protože tak skvělý příběh si to NEZASLOUŽÍ! Před několika lety by si tolik překlepů nikdo nedovolil vydat. Doufám, že u 2. dílu si to v nakladatelství víc ohlídali.