Pod korunami stromů, kam nikdo nevidí

Pěkně napsané drama o sériovém vrahovi, pátrajícím po jiném sériovém vrahovi. Patrick Horvath si dobře uvědomuje, že i ty největší bestie se dokážou chovat hezky a tak si jeho sociopatický hrdina pomalu omotává čtenáře kolem prstu, abyste v okamžiku, kdy dotyčný rozkouskuje naprosto nevinného člově… pardon kačera, k němu pocítili jisté sympatie. V tomhle ohledu je autor opravdu zvrácený, protože čtenářovu morálku obrací naruby a ještě se na ni s úsměvem vymočí, přesto nedokážete od dalšího vývoje událostí odtrhnout oči a ke své hanbě ještě navíc držíte tomu široko daleko největšímu psychoušovi palce. A i když vyvrcholení atmosférického thrilleru není nikterak překvapivé ani šokující, rafinovanost, s jakou vás autor přinutí přistoupit na jeho pravidla hry je fascinující. Možná s tím mají co dělat všechna ta roztomilá zvířátka v idylickém maloměstě, která primárně řeší jen to, jak potěšit souseda a nebýt nikomu na obtíž. Potom trocha toho explicitního násilí umí vyniknout o to výrazněji.

Ja som trochu na pochybách. Na jednej strane sa mi príbeh páčil (prirovnanie k Dexterovi je na mieste). Na druhej strane som sa nevedela celkom naladiť na myšlienku, že jedna medvedica žije ako človek, ale iní medvedi sú divé zvery v lese. Prasnica nakupuje v mäsiarstve… zrejme iné prasce podľa obrázku vo výlohe. Tak buď to má byť Zootropolis - akoby “ľudská” spoločnosť zvierat, alebo to má byť ako v bájke. Možno mi len nedošiel autorov hlbší zámer.