Překvapivě rozmanitá a úrovní relativně vyrovnaná sbírka povídek, ve kterých hlavní či vedlejší role hrají města. Čtení jsem dlouho odkládala, což zpětně hodnotím jako moudrý krok – stihla jsem do několika textů dospět a lépe si je vychutnat. To se týká především kousků z mého hlediska nejlepších: „Hra na tiché léto“ Františky Vrbenské mě oslovila nejvíc, těsně následována „Druhou protisměrnou“ Filipa Gotfrida. Z jiných povídek jsem pro změnu vyrostla, nejnižším hodnocením to odnesl J.W. Procházka se svým „Ostřím času“. Ke každému příběhu dodám komentář zvlášť; většinou jsem hodnotila ciframi 70 až 80%. K celkovému pozitivnímu dojmu přispěly také pečlivé redakční práce, hezká grafická úprava, zkrátka kvalitní provedení knihy. 75%

Sbírka 13 povídek v žánru městské fantasy. Nejvíce se mi líbila Hra na tiché léto, Ukolébavka pro město krys, Bitva o Anděl (plná třeskutého humoru) a Druhá protisměrná. Vůbec mě neoslovila povídka Ta, která chodí třikrát a Všude je voda. Myslím si, že každý si svou povídku vybere. Jsou melancholické i akční, humorné i filozofické.