Pochmurný kraj Odkaz Nářek mrtvých

„Mrtví tiše, žalostně a osaměle naříkají. Živí jim občas naslouchají, jindy se k nim připojí.“ Vůbec netuším, proč jsem si tuto knihu koupil. Co nás vede k tomu, abychom pochybovali, že se něco stane, když už jsme ten příběh prožili a byl zakončen. Tvůrci se rozhodli pokračovat, dodat Harrow County ještě nějakou tu děsivou historku. Navíc je to po deseti letech a vyjdou jen dvě knihy. Vrátím se k tomu zamyšlení nad tím, proč? Kresba se nijak nezlepšila ani nezhoršila, scénář už vyčerpal gotickou báseň, podle které byla psána první série – tak co tedy?. Malá ochutnávka: Někteří živí se modlili, aby k nim jejich zesnulí zavítali a jiní, aby ony přízraky rychleji zmizely. Někteří z mrtvých jen zmateně postávali. Další chtěli svým drahým něco sdělit a jiní přišli pátrat po odpovědích, jenž ve smrti nenalezli. Ale Berenika měla obavy z jiných duchů. Z těch, kteří byli dlouho umlčováni....umějí se hněvat...a být krutí. Ano, posuneme děj o deset let, přidáme Druhou světovou válku a máme tu dost mrtvých, kteří by se už neměli vracet, ale oni to dělají. Z Bereniky se stala lesba, běsy jsou kamarádi, ale přijde něco mnohem horšího a historie se opakuje. Musím však uznat, že jsou zde některé velmi povedené celostránkové kresby (převážně však v Galerii za příběhem). Děj není tak poutavý, jak jsem očekával ale až někde v půlce mě to začalo bavit. No, aby už nebylo pozdě. Chorál stále zní. Citát: Odešli a mnozí se již nikdy neměli vrátit.

Proč? Proto... Druhá světová? Obrázy výstižné, mrazivé. Nenávist by se měla pohřbít v Pandořině truhličce. KOMIKS? Ať zlo má místo jen na těchto stránkách, dokážeme, že jsme lepší? Proč né klid a mír, proč?