Plochozemí

Plochozemí je naprosto unikátním titulem na poli sci-fi literatury, který byl k překvapení mnohých čtenářů navíc napsán v devatenáctém století. Kromě otázek společnosti, údělu ženy, medicíny apod. si ale román především pohrává s otázkou rozměrů, kdy dvourozměrná bytost snadno chápe svět úseček, ale trojrozměrný svět je pro ní již takřka nepředstavitelný. Plochozemí tak jednoduše zpracovává otázku, jak bychom my sami asi čelili někomu, kdo by se vydával za zástupce čtvrtého nebo vyššího rozměru. Místy se čte kniha snadno, jindy musí čtenář více přemýšlet. Už jen kvůli její unikátnosti ale nemůžu jinak než jí ostatním doporučit.

"Podívej, támhle si kráčí sexuálně dostupná úsečka." První, co mě přimělo sáhnout po této matematicko-společenské eseji byla zmínka v sitcomu. Nejoblíbenější fantastický svět doktora Coopera opravdu nemůže vypadat jinak, nežli konvencemi svázané Plochozemí. Až na malou výjimku, většina obyvatel se musí osahat, aby vůbec poznala, s kým má tu čest. Svět plný úseček, nabroušených trojúhelníků, s každým dalším úhlem inteligentnějších útvarů, až po posvátné kruhy. Každá osoba ženského pohlaví, u níž se po řádném přezkoumání potvrdí, že trpí tancem svatého Víta, záchvaty, chronickým nachlazením doprovázeným silným kýcháním nebo jakoukoli jinou chorobou, jež způsobuje nedobrovolné pohyby, bude okamžitě popravena. První část knihy působí jako dokonalá encyklopedie Plochozemí. Čtenář se seznámí s obyvateli, se sociálními interakcemi, s obydlími, dokonce i s pohnutou historií, tedy s dobou, kdy se všechny obrazce barvily. Co je na barvách tak špatného? Vypravěč vám to dost přesně vysvětlí. Druhá část knihy nastoluje zásadní problém. Jak byste obyvateli Plochozemí vysvětlili třetí rozměr? A co kdybyste se setkali s někým, kdo vnímá rozměr čtvrtý, pátý, šestý…? Narazíte na nepochopení, odsouzení, strach? A jak tedy takového obyvatele přimět, aby uvěřil. A pokud uvěří, změní to celou plochozemskou společnost? Všechny tyto otázky kniha zodpoví. Do matematiky schované společenské poměry, některé přímo z viktoriánského období, některé staré jako lidstvo samo a s platností do dnešní doby. Krásně strukturovaná esej, která ukazuje, že my lidé nevíme všechno, a tak nebuďme krátkozrací, nebluďme v kruhu.