Pískožrouti

Sakra, proč jsou dobré knihy tak krátké?! A proč někteří autoři píší tak málo?! Moc jsem si oblíbil svět Mořičvílu. Autor se, ale dost fláká! Jiný už by napsal pět, šest knih, ale pan D. Newman sesmolil dvě krátké knížky, z toho jednu povídkovou! Úryvek Obyčejnou košili si James nikdy neoblékl na méně jak pět pokusů a to ještě jenom tehdy, když měl opravdu dobrý den. Košili položil na postel, pozorně ji prohlédl, postavil se tak, aby nemohl vzniknout nejmenší omyl a opatrně dal levou ruku do levého rukávu. Když si košili oblékl, zjistil, že je naruby. Svlékl se. Obrátil košili. Oblékl se. Košile byla vzhůru nohama. Svlékl košili. Obrátil košili. Oblékl se. Košile byla nejen vzhůru nohama, ale i naruby. Při dalším pokusu byl jeden rukáv obrácený dovnitř, takže chyběl. Při dalším chyběli oba a košile byla vzhůru nohama. Při desátém pokusu, když byla košile správně orientována a bezpečně seděla na svém místě, se ukázalo, že je zapnutá ob dva knoflíky. Po přezapnutí o tři na druhé straně. James Blond měl naštěstí natolik silné sebeovládání, že se nerozčílil a každý další pokus podnikal se stále stejným úsměvem ve tváři. Ale nesmál se tomu už spoustu let.

Má to jen dvě stovky stran, ale stejně jsem to nedokázal dočíst. Ty povídky nemají ani náznak nějakého příběhu a ne že bych se vůbec nezasmál (třeba fontské spiknutí a jména jako bratr Garamond, Tahoma, nebo Arial mě fakt pobavila :)), jinak mi to však přišlo jako dost laciná kopie Zeměplochy. V Pevnosti už musí mít velkou krizi s nedostatkem knih do edice, protože kdysi jsem někde narazil na otázku, zda se nechystá druhý díl Mořičvílu - odpoveď byla, že sice existuje, ale nechystá se, jelikož podle šéfredaktora není dostatečně kvalitní. A není...