Píseň písní

Syn (11 let) probírá ve škole představy o vzniku světa a po přečtení izraelských představ o vzniku světa padl tedy dotaz na to, co je vlastně všechno v Bibli. Pověsti, zákony, přísloví, dopisy a taky básnička o sexu. Protože mi syn nevěřil (ohledně té básničky o sexu), dohledala jsem Píseň písní na internetu v hrozivém překladu. Byl to tak strašný překlad, že jsem raději objednala tuhle přebásněnou Seifertovu verzi. Sama jsem celou Píseň písní neznala, protože věřte nebo ne, v kostele se za mého mládí četlo leccos, ale zrovna tuhle část farář při běžných mších záhadně přeskakoval. Přitom není proč... Šalomoun (i když jeho přínos není historicky jistý) byl tehdy velký pisálek a jen dal dohromady do jedné knihy různé svatební písničky tehdejší doby. Většina se prý shoduje s více než 2000 let starými egyptskými svatebními písničkami. Ano, tahle slavná Píseň písní je prostě jen soubor absolutně nesouvisejících krátkých nápěvků a písniček, které si ovínění lidé zpívali na svatbách. Kromě neustálých přirovnání žen k různým zvířatům (přirovnání ke klisně Faraonově u syna vedlo... vysvětlila jsem mu, že je to podobné, jako by dnes manžel ženě říkal, že je krásná jako Ferrari) a přirovnání částí těla k různým zvířatům nebo stavbám (prsa jako mláďátka gazely, nos jako nějaká věž) tam nic moc erotického nebylo. Paradoxně šlo o celkem fajn texty z Bible, kdy aspoň nikdo nikoho nevraždí, a měli jsme to přečtené za chvilku. Co se týká ilustrací, tak nejzajímavější ilustrace je asi ta na obálce s prsem a ostatní v knize už jsou cudnější.