Píseň oceli

„Kdyby tě něco přepadlo, tým ostrým bodej tak dlouho, dokud se to nepřesrane hýbat. A klidně i chvíli po tom.“ „Ja vím, jak zacházet s dýkou!“ „Vážně? Kolik chlapů už jsi bodnul?“ „Jednoho.“ „Koho?“ „Ehm.... Sebe. Ale i to se počíta!“ Konečne som sa dostal k rozsiahlejšiemu dielu od Michaeli Merglovej. Zatial som mal česť len s poviedkami, kde som bol maximálne spokojný. Píseň oceli potvrdili spisovatelské kvality a naplnili moje očakávania. Príbeh je o Cuchenanovi. Je to bývali otrok a nešťastnou náhodou sa dostáva do stretu s drakom. Nemá bojové skúsenosti, keďže slúžil ako kováčov pomocník, ale nachádza čarovný meč, s ktorým dokáže zdolať najlepšieho bojovníka len on. Čo sa týka záhady okolo meča, moc sa nedozvedáme, pravdepodobne v ďaľšiom diele. Cuchenanov spoločník a bard Minangar je trošku z iného cesta. Zatial čo Cuchenan je pravý rytier v zbroji, ktorý má plno dobrých cností a dobrého správania, tak Minangar je sukničkár, ktorý si nenechá uniknúť žiadnu príležitosť, aby strávil noc v ženskej spoločnosti. Ale je to samozrejme muž na správnom mieste a keď nejde zrovna o boj naživot a nasmrť, dokáže byť tento sukničkár skvelý pomocník a hlavne priateľ. Doporučujem a som zvedavý na pokračovanie.

Byl by to dobrý historický román, nebejt toho draka, a těch chlastajících pidižvíků, tý vědmy, toho protivnýho skřeta, nebo toho kamennýho trolla, ale takhle to byl celkem dobrý, trochu ukecaný fantasy román, hodně inspirovaný Sapkowskiho Zaklínačem, ale jelikož jsem originál Zaklínače nečetl, znám ho pouze ze seriálové verze, kterou jsem pro ty progresivistické hovadiny které tam nacpali ani nedokoukal, tak mně to celkem bavilo a určitě si tuto trilogii přečtu celou.